Karel Makoň: kotouc-U-Zdiar-b (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

ale to však to to poznání jak se dovídám osobně takhle lépe poznáváme to nezainteresovaně radujeme nevíře a krále aby tam zatím je radostí poraděno omezovaná tak nějak ne se mu dal rodinná neměla boží že kdybychom tento den li navrhovat naší vylézá okolí stopě nebo že dělá duchovní a ježíš a když tam to že ten tím tím děje že ten vydáš ti oslem myslel že je dobře jedná že zapřít když navrhoval že by se to mohl dát chudým místo aby se to byl na na tu hlavní ježíšovu ne tak ten jidáš to představa že to tak správné a jenom nepochopitelné si jako správné sestava zrodit ježíše krista ale u bod upozorňuju vás na to že on se zaručeně cítil židem a že tam nebyl jednotný názor na ježíše krista se nemohl ani v že celá řada lidí a velice významných to tam bylo z nás daleko vyjdeme ježíši dáš považovala toho ježíše za odpadlík od pravé víry nemyslel s jak on říkal že tato nekácí ského nad a dobývaná že by on naplňoval zákony brž ona si opravdu se a že ho ruší že to je příliš radikální ty změny které navrhuje ře vlastně zrušení zákona a to oni si nemohli přede předci domů aby s tím souhlasili a tak ho řek bych z bez hnutí brvy vydávali na pospas tu protože si opravdu mysleli že je to v pořádku a jestli on všich samobytnosti bych tak řekl při svém osobitosti jestli on se stýkal s těmito lidmi tak není divu když na dvou židlích seděl že v rozhodném okamžiku sem měl schopnost přiklonit na tu druhou stranu na ten zůstal u opozice proti ježíši a to zatím vykládám jenom v stoický také to nevykládal ježíš tolik to takhle vypadá na tadyto je samo sebou symbolem toho že je třeba zla vedle dobra aby se mohlo aby se člověk mohl dostat na zlo a dobro nemůže se dostat na na zlo a dobro ježíš používá obou dvou když opravdu používá i své slabosti malosti a hříšnosti vědomě ji používá na cestě k bohu dost nás neumí okamžiku slabosti nějaký pokory se obrátit k bohu tak nemůže nikdy celou svou bytostí němu jít musím je němu nejenom takzvanými dobývat nosti nýbrž nějakýmu musí mít i s těmi i těmi svými špatným vlastnostmi jinak se nedopraví krmiti na kříži a to bude velká chyba lineárně to nejde u přetavovací stupni a dal nebudu člověk je taková bytost která nezůstává na stejné úrovni a řek bych jeho úroveň je předevší dána tím která vlastnost u něho tu chvíli převažuje když někdo pohněvám ne a třeba někoho proklíná hoden je soudu někde na kole že si to a doplněk svatá a když někdo toho času láskyplné myšlenky jeho ten milovat svého přítele tak je málem nepřítele ji tak je málem na úrovni ježíš lite anebo je na úrovni svatého třebas miláčka páně nebo tak a proto vám musím říci že velikou roli jsem na to kladl důraz klade příprava příprava k vlastnímu duchovnímu cvičí nebo modlitbě jakmile člověk nekoná tuhletu přípravu to znamená nedostane se mentální na úroveň která by se vdala mně nazvat že ctnostná aspoň za úroveň že odpovídá ctnostnému životu nebo ctnostném člověku nebo člověku milujícímu boha tak těžko dokáže během nějaké takové koncentrace třebas skočit tak daleko protože příliš nízké úrovně se snaží vyhnout musíme si zažít i těmi běžnými prostředky zvýšit úroveň a víte že svatý agustin který provede podle toho to v měl zvláštní schopnost to bych tady upozorňuje při či boží by vykládati vlastnost neříká ve mně svítí světlo a když jsem špatný tak to světlo uhasí a to dělá od takže prosím vás těžko může být tak zlý jako jiní lidé protože bez to vázlo světla nebo ho vidí tak proto jsem nejsem dobrý z vlastní iniciativy nebo že bych byl dobrý ale že mám rád svět jde ve nesvítí a ono ale byl svatý takže ho měl ten obrovský tak že pán bůh takovýmto způsobem držel na výši že v něm svítila tam otros toho je to opravdu velice moudrý a a jakmile jako byl jiný než jaký měl být tak ona přestala sví to by to by bylo pro nás velikou velikým tedy dobrem kdybychom tento dar měli a vás ale upozorňuju na to že tento dar každý člověk kdo prodělal třebas aspoň ne tak stoprocentně ale to si s tou aspoň do toho jordánu a pocítil aspoň na chvíli že je synem božím a nikoliv lidský ten potom nemůže bez tohoto pocitu nevydrží a když se od od tohoto pocitu zdáli vlivem svého života tak zase spěchá velice prudce pět protože mu to vadí bez toho nemůže být živ a jeho míra nesvobody která ho vede k pravé svobodě kdežto který jsme to nezažili tak tuto potřebu cítí to je tedy velikým dostatečné o život a v tom je veliká nesvoboda že nejste takhle spoutáni milosti boží bych chtěl říci závodem tohleto ježíš v čte učitelské dráze všechno považoval za jednotu a ježíše v čem správně pochopit že mohl tak jednat jak on jednal a ne jinak to nemohl jinak jednat opravdu neboť jak on sám říkal potom když setkal s těmi dvěma jaksi do emaus zabito všechno nemuselo stát dali to nebo napsáno procital to byla vše co jsou vše obecné principy cesty které byly zapomenuty a on je znovu ohlásil jen nic jiného to je dávno předepsaná pro člověka tento způsob je jediným způsobem jakým se jít ty vanutí všecky jenom obměny symbolické ale podstata cesty je pořád stejná upozorňuju vás a na to že o tu kterou on zažíval to nebyla jenom jednota celého toho tvorstva že jsem tady líčil nýbrž to byla jednota událostí věcí osob vlastností lidských a a jeho vlastního osudu a smyslu života čili kdybych to řekl teďka řeknu tu větu do pranice bych to řekl třebas začal ten výklad tak bych řekl považujeme li něco za událost třebas to není jenom událost nýbrž je to věc a třebas to není jenom věc vod třeba osoba a třebas ten jenom osoba nýbrž je to třebas činnost ne událost ale činnost čeho bylo činný jemným způsobem tomuto rozuměli neboť řekli nebo si říkali čistě se nerozlišuje tam něco slovesa než to tam podstatná me na tak jako u nás o nic love sahají na to docela jinak na to vyjadřování tak co je to zří pěst když řekne pst a dlaň s za byla to činnost nebo je odtržena ani jiná věc ne zavřená zanícená pěst je to činnost nebude to věc nebude to jiná věc a proto ježíš kristus mohl říct bohové jste a to je tedy věc kterou která se vytí chu obchází ve všech cítích protože kdybychom bohy nebyli tak bychom se jimi nemohli stát může se člověk stát bohem jenom tehdy když tím je aniž o tom co museu ne o to aby si to uvědomil a potom podle toho jedno ježíš kristus každém člověku je to božskou podstatu a on když se stýkal hříšníkem on se s ním stýkal přes tuto božskou podstatu přes toho boha který je v tom člověku tak i s nimi jednal jako s bohem a ne jako hříšníkem a toto a to byl ten způsob jak se prudce odpouštěl hříchy tímto způsobem děl zázrak odpuštění hříchu kdyby s ním byl a jako říční ke tak mu odpustit nemoh ale když jeho božství povýšil na to kam na ten řád ve kterém být o člověku a ten hříšník záhadu ten neexistoval dále on mohl povýšit do daleko vznešenějšího stavu každého hříšníka jenom když se setkal s jeho vnitřním že ježíš kristus musel tohleto všechno podstoupit musel zemřít na kříži aby vystoupím z vlastního života i z toho nejvyššího daru který jako syn boží i toho se musel vzdát ve prospěch lidstva aby mohl sestoupit do duše každého hříšníka jenom to teďka jasný na tomto malinkém příkladu který není samo sebou tím vznešený příkladem jak u toho ježíše ne ale dovedu si představit jak to asi je vy vám teďka se pokusil říct jak to s těmi vlastnostmi lidskými člověka jde pořád o těch vlastností okleští nějakou jednu kapitolu se do sem povodněmi dál ale jako závěr bych to mohl tedy říci jak to s těmi lidským nastaví je a prosbou tolik potřebné a jakou mají funkci podle toho co znázorni ježíš kristus jak tomu nasvědčuje taky zkušenost lidí kteří to zažili jako mají funkci přitom dosahování věčnosti člověk musí projít musí v sobě všemi lidskými vlastnostmi to ne tam patrně ten jidáš že ano všichni všechny ty ohnuti musí s pomocí boží ježíš dovedl do takové míry aby se projevila v plné míře jakého ctnost tak jeho činorodost i v jeho špatnost prostá projevil který by se byl taky tak rychle neprojevili by mu byly se ježíš kristus tomu ženatí vyžene jakmile člověk dovrší ty lidské možnosti projevit se pomocí vlastností ovšem toto dokáže jenom za pomoci boží rozvinout je tak bych nadpřirozeným způsobem jak se říká v křesťanství a na používám této vlastnost této tohoto při zvyká tak pak je třeba aby ty vlastnosti jak se tam praví v bibli rozhodném okamžiku usnuly nebo se rozprchli časté rozprchli čas usnula zahradě se ke že ano aby usnul ale aby ten člověk který tam znázorňován ne člověk teď k bohu zavání ježíšem že ano to je noci aby zůstal na živu protože tyto vlastnosti jsou vázány v kůře mozkové ano jsou tam zapsán zápis člověku řek bych dokonce na genetický zápis že to je víc než paměť ano a tento zápis vychová přestane uši protože se dostal do stádia kde nemůže působit když není činná žádná vlastnost tak je možno využít jejich síly která není která se nejeví jako konkrétní nýbrž která se jeví jako šťáva z nich jako řek bych jako kus všech těch vlastností domy ze oni vytvoří potom zvláštní jednotu o kterou se ježíš opírá při své smrti aniž konkrétně se opírá o toho nebo o ono apoštola o se vlastně sice opírá o jednoho z nich ještě a to je o svatýho napřed ten se ten si jediné rozprostírá potíže do konce pannu marii protože člověk se potom opírá nakonec jenom o tu lásku že miluje že touhu ne do vyčisti vejít a s touto touhou vlastně umírá ovšem ta touha jestli způsobem také ještě zkoušena že ano protože je tomu člověku odebrána i ta milost dosavadní míry spojení a v této absolutní temno při živém při živé mozkové kůře jedině může do k vědomému spojení s bohem za jiných okolností nemůže dojít k tomuto než za těchto okolností o dosažení vědomí vlastní nesmrtelnosti je možné jenom v živém těle a jenom za takových okolností že se rozvinou lidské vlastnosti tak aby se dále rozví rozvíjet nemohli že se za dané situace více rozvinout nebo nemohou to je stav ze kterého ze ideálně přejít do věčnosti není jiného stavu než tohoto ovšem samotné rozvinutí lidských vlastností nestačí to je to co čemu říkají indové nacházet se v rámci gun tamas radžas satvas to znamená plně naplnit veškeré ctnosti to je to satvas jaké mohu plně rozvinou činnost to je radžas a také plně řek bych to není zlo jako takové jak mi to chápe oni vloha poučce a jinak pro zlo vlastně neexistuje pro indy ale pro největším zlem je to že jsem jako dřevo že se s se k ničemu nemám že že nikam nemíří že nemám žádný cíl pro největší zlo že třem na vleku i tuto vlastnost viz poznám jako lidskou a plněji vyšší a dovedu si třebas taky vystříhati překonám tak to je stav ve kterém mohu přejít do stavu nad gunami to znamená když potom tyto všechny vlastnosti ovládám tak že ani nevím že je ovládám že si nemusím vším a toho jestli jsem ctnostný nebo nejsem ctností by to ne vrtá hlavou jestli jsem ctnostný nebo nemám skrupule jestlipak jsem ctnostný jestlipak nejsem velkým hříšníkem nebo tak nýbrž vím že více nemohu rezignuje na další rozvoj a přitom si doby jenom že více nemohu tak teď nastupuje zvláštní stav moje mozková kůra kterou nezaměstna vám žádnou činnosti protože nemohu že jsem si stanovil že nemohu že to dál nejde asi tyto vlastnosti pamětně váže je a oni jsou ale spojení s celou moji bytostí která kráčela k bohu rozumíte takže přestože žádná je vlastností není konkrétně ne mysli není v vědomí oni jsou přece jenom ve mně přítomní jako celek a tahleta jich přítomnost je rozhodující pro další pokrok za mnou stojí veškerý ten vývoj ale ve své výslednici ano a jakmile tam ničím nerušen tento vývoj ve mně vázaný mozkovou kůrou stojí a nepřestávám toužit přes tu rezignaci na další vývoj mocí vlastností lidských tak to je moment nejpříhodnější přechodu do věčnosti a věčnost přichází sama o se ocitá na úrovni ze které je možno přejít samovolně přejít nevím ani jak a najednou tady věčnosti najednou tady je pocit věčné bytosti najednou vím že jsem on bych to řekl ještě jednou nádoba se naplnila po okraj na úroveň věčnosti a proto lidská bytost přetéká ve věčnosti aby se o předvedla do lidské bytosti samovolně ano a rezignace přitom nastává z toho důvodu že opravdu člověk cítí že naplnil všechno co mohl se nemůže že přestává být opravdu osobně individuální že na šlape po individuality která ještě chtěl tak lidsky chtěl když kristus ukázal že jedání musel přestat že rezignovat na to chtít sám ze sebe dosáhnout dokonalost pokání že ano a tím více je to samo sebou třeba někde na kříži aby to bylo cnost osvědčil a ovšem tam ukazuje že před koránu stačil on sám na to aby se vzdal sama další své aby rezignoval na další pokrok pokání a zase na to prostředníka a tam si přivzal apoštolova další sedmdesát dva že to nešlo než kolektivně že opravdu je tady třeba spolupráce za pocitu neoddělenosti bylo by se to nutné k tomu říci že se mluvil jako o nějaké zkušenosti při na zem že je to zkušenost kterou jsem měl nebo mám a ale vypadalo by to jako se k tomu dopracuje člověk takovým to lehkým způsobem že dovrší etické vlastnosti do tomu tak není on mezitím musí moc dlouho vnitřně umírat aby mohl dovršit to co lidsky může dovršit to znamená a u ježíše to znázorněno tím že musel umřít jako to ne aby se mohl narodit jako učitel jako dokonaleji to je naše musel mít rezignovat na dokonalost toho lidského života činorodého a potom musel rezignovat na svůj židovských ale stoprocentně že prostě se obava před všemi před tím nejvyšším že že nemohl do necnostni ten kříž to byla vrcholná ztráta sebe úcty a ty ostatních vůči němu ne co si asi říkali a tohleto no cité úrovni samo sebou jsem také musel zažít než jsem se dostal do tohoto stavu a to bylo byl ctíš ve proto že člověk musí platnou jako bublina jestliže se to jestliže se brání tohleto mu tak pak je opravdu v situaci se brání taky je jediný dáš a to není to jsou všichni učedníci o nebo užívá všech na to těla říkám to špatný ne ale nepoužíval že vlastnosti a proto se nedostane dopředu von musí více méně zachovat jednotu těch dvanácti která je tam znázorněn ho musí on nesmí zanedbávat žádnou vlastnost kterou může k bohu jít on tam on musí umět bohu jsou největší vlastností i svou největší slabostí běda jestliže se člověk netroufá se svou slabostí přestup třeba on musí stejně upřímně te svou slabostí jako že jsou sílou co je to my obyčejná zeme říkáme co by to jaká je to cesta že to bylo slabostí v bohu ale bych lidí ten člověk uvědomoval že nic nemá ze sebe ke všemu dostává sílu od boha ke všem i k slabosti aby ji mohl překonat tak pak ovšem i s tou slabostí půjde bytí je to nemoudří život kdyby to jinak dělat budeme staří tak nebude mít nic než než stařec kou slabost a když nedokážeme s tou naše kou slabostí a lenivostí k tomu bohu jít tak to v posledním okamžiku ještě vrženo a my jsme kolikrát v takovém stavu slabostí nemusím vyrovnat před smrtí tam balastem koncentráku byl i tak se slabý vem podvýživy a je všech okolností že se nemohlo od nití aby svou silou čili k bohu nýbrž aby svou slabostí a věřte mi to když jim bylo ukázáno že tou slabí a tou vinou situací ve které jsou k tomu bohu do stejně hodnotné jako když sedí při plných hrncích a mají všeho dostaví dost tak oni vám dělali větší pokroky než normální člověk jsem neviděl nikdy jsem nezažil aby někdo to co jsem předtím zdolával devět let aby to zdola před a očima za vadí jako se mi to stalo tam těch ideje on tam absolvování samosebou předčil to že to nebyla žádná výše za těch devět let s jenom se by jenom ctností člověkem to je strašně málo abyste se jesiže jenom jsoucností o sloužit bohu tak to jsem to špatně chápe jakmile člověk něco ze sebe tomu bohu nevěnuje tak se podobá tomu člověku který něco si nechal pro sebe a to byl před svatým petrem padl mrtev zemi ne to znamená nemohl jít dál si nemohu ani žádnou slabost nechat pro sebe to není to je pořád jednání z pocitu oddělenosti nejsem oděl od boha ani ve svých špatnost ani ve svých vkladech ani ve své nemohoucnosti ani ve své největší schopnosti takhle rozvinutá bytost musí předstupovat před boha a tam se rozsoudí tam se dostane k poslednímu soudu kde potom tito špatnosti nad ním nemají tu moc jako měli přetíná dispozici když platného vlastnosti ale oni s ním vládnout když projde tím soudem a tím jsou den se bohužel neprochází jak bych to to na řečeno ježíš kristus najednou nepovažuje ne jednou nýbrž to by člověk nevydržel v totiž se prochází taky počátk o tom mého ží na do otáčíš učí lásce kterou my neznáme my totiž jsme se do těchto končil eště dostaví ale toto se se tomu dostal do jsem to trošičku odbyl tak vám to teďka chci malinko rozvést učí nás tak zvané jak sem tam nazval lásce obecné a nikoliv lásce která je vlita do určitých směrů je diktován určitými náklonnostmi sympatiemi nebo antipatie mi takováto láska není ještě po láskou která by nás spojoval s věčností pravá láska kterou které on učí je vedle obecnosti dvojsečná zbraň ona poli pokud když je obecnosti je schopna milovat každého bez ohledu na jeho kvalitu mravní nebo na jeho postavení a jeho zrození vět a tak dále jak to ježíš kristus tázal to je na víc a do druhé ona roztíná ona osvobozuje člověka od pout řekl bych takové opičí lásky která by pokud existují tak nedovolí aby se člověk skrze tuto lásku spojil s ječí toto říkal svým životem velice dokonale na pojídal protože dejme tomu opustil najednou rodinu a říkal po křtu v jordáně kdo je matka kdo jsou bratři to ne že by je byl nenávidět ale že opravdu když chtěl milovat všechny tak nesměl specielně milovat svou matku své bratry svou rodinu toto lidově chápou lidé tím způsobem tak opravdu přízemně že odchází od světa odcházejí od lidí do do kláštera ne a nebo se nežení je to jak to tak řeší abyste mohli věnovat takový úkolu které přesahují rámec rodiny aby tím v tom nebránil tak je to také dolor ke ale to pochopila etické v tom šesti nebo sedne století kdy začlo zakazovat teprve tedy začne zakazovat kněží aby se že nimy předtím to nenapadlo ano protože pochopili že ten člověk když nebude vázán rodinu že bude mít větší svobodu a že se bude víte nova věci ale to je velice primitivní pojetí této záležitosti ježíš kristus totiž chce aby člověk dovedl nikde neradí aby šel od něho odešel ze světa ale člověk ale ježíš kristus radí aby člověk dovedl vrozenou abyste človk vedl osvobodit od všech tich nejsvětějších druhů aseh připoutávají kterému nedovolí aby se ocitl vším rámci aby rozšiřuje svoje vědomí pomocí lásky širším rámci třebas kosmu nebo všímá ti ještě věčnosti a proto třebas na tom samaritánovi ukazuje že ten samaritán který byl schopen této obecné lásky o tady říkám tady mluvím že on ovšem i svého nepřítele ve nepřestal v takovém stavu že ani neví málo kdo ošetřuje takže mu ten nepřítel nemohl být jak vděčen ničemu nemohl v věčem a nemohl také za třebas dovědět jak to nakonec dopadne to je takový den ze do lásky obecné nebo že třebas oni to nemohli farizeové vůbec chápat on je tam řeč lásce vně učil novému druhu lásky kterému se nenaučil by dodneška že třeba dejme tomu ta žena která mu tam omývala ty nohy pláčem to byla nějaká špatná žena tak o věděli ti farizeové on byl to přítomnosti jich tam na nějaké večeři že je to špatná žena a říkali si kdyby on věděl s kým tu čest tak by se jim v dnešním obojím jak víte řekl když někomu někdo odpustí duch tak tomu konce odpustí hodně je mu za to ten je za to vděčnější a víc potom miluje a proto také a tak dále čili oni ale tak mezi řádky řekl mluvím způsobem než jak byste schopni milovat proto díle milujte nepřátele své to neznamená že by si měl vybírat člověk nepřála aby moh milovat ale abych ji měl stejný poměr jako v sobě a jako přítel neboť milovati budeš bližního jako sebe a to je ta jednota lásky ne chodu více ne o chlubení člověk nemusí o nějak vyměňovat samozřejmě ale jenom jeti řečena zásada by žena zásada nesmí dávat přednost sobě bližnímu nebo nesmíš nějak opomíjet nepřítele a tak dále protože ta tak kterou máš tam musí být obecný charakter jinak neosvobozuje jinak je nezbavuje toho krunýře ty nemůžeš víte se toho co je pocit oddělenosti teprve když se zapřeš a my to ze začátku nemůže dělat než sebezáporem jinak to nelze on to musí zachová o to dělal to jaké poznání když se zapřeš a milejší a nepřítele tak víš že sama sebe do jaké míry byste se a sebe vejde že do toho nepřítele a tak podobně pojížděním okruhem a nastává spojovací a ale on tím řekl jsem říkal ta stránka obecné lásky je dvojí a je to nejenom spojovací stran ale je to také rozpojovací stránka by se o tom právě na cestě mluvil a tuto věc bych chtěl ještě jednou tady říct ano že totiž stejnou měrou jako ta pralátka spojuje stejnou měrou rozpojuje a do všech podrobností proto kristus řekl jsem nepřišel přinést mír ale meč oheň a jestliže hoří jsem rád nedočkaví na to čekám se rozhoří a tak dále a svatý jan křtitel o něm říkám říkal s tím tady ku pokání vodou ale ten to za mnou přichází ten byl chtít vodou a duchem a ohněm to znamená ta jeho láska také charakter spalovací nebo jiný druh pálení roztřídění přetíná odpoutávání my se musíme pomocí lásky umět odpoutat protože není vám možná dost tak jasné že láska obecná je láska absolutně odpoutaná že ale aby se to mohlo takhle provádět také dokonale milovat tak tomu je třeba napřed mnoho svazků rovnou sám jsem se například na svém životě přesvědčil že to tedy začátku a velice bažině neříkám že dneska tehdy že jsem se rozešel pecky do všech podrobností celým způsobem života jakým tehdy vyhovoval předtím a první jsem vůbec nic nenamítal jsem například nemohl světsky myslet nepovažoval za si říct za híc ale za hroznou nepletu nebo ne to co nepatří k mému životu jsem tuto větev světského myšlení u svého života ale nebylo to mou vinou byl to vinou toho poznání které předtím nastoupilo stavět byla onu jak ten nemohl pomocí věcné nemohl o se na ni tak to byla živá pro to byla to byla cesta i po těch starých cesta a to byla cesta do prti ke smrti ke ztrátě života zaplacení cak řekl to jsem dobře cítil tak jak vám to zrovna říkám pokud se například nebyl schopen když jsem věděl třeba tak detailně to do takové tady to šlo když ten věděl že budu volám třebas škole čeho vyvolá a na to se nebude ptát to jsem napřed viděl nějaké milosti ne to nerozuměla se to mohlo stát tak jsem si to ani nepřečetl tu věc že jo to slovem pět do z byla moje chyba ani to neřekl protože takový veliký o posadil proti vědě která světský obsah to nebyla prostá lenost to by byl nepřekonatelný odpor to bylo tohleto rozpínání mečem o to potom vlivem maminky o řekli přestalo protože z toho dostali tělo dalo práci než jsem těch pět ek vyšel opravdu to to bylo to byl hony osudy mnoho ne ale ježíš kristus takhle pořád ukazuje svým životem toto rozpínání omezit že ty apoštoly učedníci najednou hází od rodin ale jiným způsobem než aby šli na poušť ty rodiny za nimi chodí a ježíš kristus proti tomu nic nemá nechán sebou chodit ale vnitřně to bylo rozžato toto jsem dříve nemohl pochopit pro jsem byl nikdo mi o tom nepoučila stal hloup a se o toho čeho utec co jsem rozdal o to že utek ne tento prosím vás nedělejte rozetnout znamená zároveň nohu pospojovat na jiné úrovni a teď jsem se konečně dostal k těm událostem když budu žít jako zvíře k okolo vlivem této spojitosti o které tady mluvím kterou my dneska nechápe na ani nepociťujeme vine toho letech je to okolnosti a této spojitosti okolo na roste řada událostí nebo bude svět celá řada událostí která odpovídá normálního život normání svému životu od kole ky ho kerou a pouta nějaké varianty je tu tam je to tam bude rušit jedno od druhého ale nikdy to nebude tak moc odlišného jeden život je jako druhý celkem a když se narodí a každý umře nakonec ne a bude po něm jenom nějaká památka nebo nějaká vzpomínka která se časem také zmizí takže toto nesmí člověk vžívat to jsem vás právě o tom poučit za osud tento osud tak zvaný osud totiž si dělá sám jak tato utichl dělá a si to svým způsobem myšlení že vědomě kráčí ke hrobu že si to na každém pak i u své cesty neuvědomujete jedno ale dělá všechno aby umřel a nic jiného nedělá než aby se tady všechno aby se opotřebily řel prosím ani ji dalšího nedělá do tak by si mohl taky vy to uvědomovat že tím vyprovokovává celou celý seriál událostí které jsem potom jeví a po osud a vůbec o osudem man společného s dela s kávě najít nějakou míru spojení věčností tam jasná navrhuju a to je nebo opakovat a najednou se rozpoutá ve vašem života vyvo že budeš životě nová série událostí na jiné úrovni a vy to budete bože jako vyšší režii ne to sem takhle říkal abych vám to nějak stupni ale teď po tomhletom si přeje takhle sápat dufám nebudete to bude jenom pomůcka znovu ze ano se by dítě by se i jako dítě a na to běžná dětmi nejsme že budeme moci myslet takhle rozpoutá nový novou zemi novou soustavu událostí a že to není můj osud i když by se narodil v betlémě a když se v nás narodit jako v betlémě tak se začnou události roli takového druhu že předtím nikdy existovali souvislosti které se tím nikdy neexistovali a to aby letím že panna maria svatý josef obětovali svůj život pro toho ježíše jakmile dosahu této úrovni svůj život obětuji pro ten nový věčný život rys v něm narodil tak všechny události jsou přidány je to všechno ostatní ti bude přidáno a to při ani proto že se myslí s tou úrovní na kterou jsem přišel jako k dosavadním životem souvisí zvířecí ben událostí a et tak potom souvisí jiná úroveň událostí jenom to je jasné bych hlavně byl rád kdyby vyhozeni podařilo udělat škrt přes pojem osud protože ježíš kristus potí tomu bojovala otupoval za satana a proti němu zásadně bojoval a tak to musíme udělat i my když jsem se uvědomit že tak zvaný osud můžeme nazývat že to osud ale že slově děláme straně pro tuto osud není když potom ježíš kristus zase rozťal tento způsob života vstupem do jordánu tak navodil nohou ser událostí to bychom mohli faktor trvat hodně zevním pohledem jako celý zázraku vite a to čeká každého kdo vstoupí do jordánu každého seriál zázraku který nekončí na kříž do u před křížem těsně jenom že musí to zase rozetnout musí říct s tím musím přestat a víte za se to není žádný osud konci musí sám stanovit další vyšší cíl a musí mu zpět musí to rozetnout odejít od toho ježíš nemoh udělat po určitém momentu žádný zázrak ne a tak ho neudělal na sestoupil z kříže kdyby byl sestoupil si tak to všechno postavil na hlavu ten zázrak žádný zázrak tam nepatřil do fáze tam v lásce kterou nám proto zval tím životem vystoupil na jednou do popředí moment rození jako mockrát před tím zdali tak to nebylo rozetnut v životě svatýho desátky s tesaře se stal člověkem který byl sice tesaře ale to ucelenou sloužil ježíši aby ho mohl uživit aby mohl zachovat jeho život zajde nebylo rozeznati dosavadního života když ježíš kristus protiví jana křitele vstoupil do jordánu a dal se od něho pokřtít že ano to byla sveřepá vůle ti tady postíš a hotovo to byla cíle kdo zná přejít na jinou úroveň není náhodou že je to na tehdy teprve ča budovat se satanem se tam říká o před tím budova se mu přídetak ale tak obecně ho potřel že kdyby ho byl nepotře tak nemohl se rozvinout potom ta celá řada událostí a pokud mám to svoje které chce vlastnit dispozici jako střed svého života tak nemohu rozvinout celý událostí které bychom nazvali potom tak nazývám ale když to nemá ten výklad se sebou tak bychom o nazvali zázračný způsob života ten se nerozvine protože jsem nepřemohl satana jakmile přemohou satan znamená jakmile nechci tou svou láskou vlastnit no to je hlavní charakter obecné lásky tak jsem přemohl satana kdežto satan je schopen milovat ale miluje tím způsobem že vlastní že to co miluje si přivlastňuje a to je satanská způsob lásky protože nás odděluje trvale od boha a vede to to jsem vám chtěl dneska říct čili veškerá ještě láska pokud nás přímo vědomě nespojuje s bohem by láska satanská tak že to věřit bylo se i na páchali do toto jsou strašně odvážná slova prosim vás jsem si to netroufal dokud nemáte za sebou petry to detailně vysvětluje kde si to doufám ještě pře říkáte a přijdete tomu nach ale když vy jste to jako nepraktikoval se nestane vrátíte se k tomu ke satanská láska ne nesmíte se potom divit že ty události ne se vrátí do těch starých koryt a neumí charakter spojovací než to události které jsou postaveny které jsou založeny které stojí na této obecné lásce řek bych anděl ke dobra chcete proč ke ty všechny začnu mít spojovací chápe tyto události totiž vás nejenom vás ale všechno vaše okolí do určité míry a je ochotno po pochopit a přímou spojí s bohem člověk totiž když následuj ježíše krista a nemá žádné poznání tak musí postupovat jinak ježíš kristus který nám předváděl jak se bojuje o nějaké poznání ale zrovna začátku protože byl vtělený bůh byl by za to je rozdíl byl zaveď bojovníkem za vítězem tmy nejsme s to je situaci my jsme jenom bojovníky ano čili jako bojovníci se musí na v tom smyslu že se musíme zapírat jako každý bude do boje tak musí rezignovat na to že se bude mít doma v pantoflích jako partií po nebude jako takové hezké že v válce čili od nás se chce abychom se sebezáporem dostali k tomu poznání opačně no sebezáporem po ježíš kristus říkal zapři sama sebe bez myslí přísná sleduji tak jaká paris je když se mohu zapřít a najednou je tady nová úroveň událostí protože jsem se zapřel kdo to není doba bych se zapřel kdyby tady nebyla tato schopnost sebe zapřít tak by to přesnější kdyby to nemělo tento zázračný i mysl tak by to byl ježíš nedoporučoval jako jeho hlavní zásad by to byl nedoporučoval ale protože to charakter otevírání pokladny o tento sebezápor proto to tolik doporučoval a to otevře novou ser událost nebo úroveň vědomí k vždycky když jsem se zapřel opravdu tak rázem stoupla úroveň vědomí a pud se nezapřel a to viděti třebas i u těch dceři se neopírají dobrovolně že a moje děti do třebas do nemocnice a jak o nich rostou touhou při kterým chy hrozný při kterým rozví třebas marto nic v tom myslí že ji prosímto je a je to za myslí a voni přijdou změněné připraví něco jiného vyššího třebas přímou a to je obecné todleto platí všude platí u vás všude každé rodině člověk překážkami které a které musí se sebezáporem překonávat roste neboť roste proto že prostého poznání a a ne neprávem se říká že mírné pásmo které se stránce jen že je to taky jsou u zemi a veliká horka velice vychovává člověka protože musí se pořád zapírat musí nemůže nikdy silně se mnou po banánu vniká chytat banány do pusy no to tady nejde o a tak je to dobré v tom životě tím naším osobním řídím že když mi ho sebe se sebezáporem překonám tak samočinně navozujeme spojovací akt to je smysl prostě událostí ano jak pomocí událostí dělat vnitřní modlitbu událost se může tímto způsobem stát druhem vnitřní modlitby velice učiním duhem tří modlitby jiným nejúčinější o že musím říct že žádná modlitba vnitřní že se o ni snažil celá leta ne nepůsobila tak dokonale jako událostmi životě jenže jsem se dlouho si stal tom takhle otevřeně to říci jako že on tuto událost vám říkal často ale takhle aby to bylo závazné pro když tomu jednou porozumíte ano máte možno se tím řídit na možnost pozměnit svůj život ale když ho pozměnit tak musíte jednat podle toho jak si toho pozměnili neboť jinak to mláděti to mu nesmíte dopustit tak mysím že jsem vysvětlil ten základ a teď bych byl rád kdybyste se jdeli sem ochoten jako by to ještě rozvést nejdůležitější událostí a i tomu a dovolit říct a nebudete považovat za blázna nebojíš událostí která nás potkala říkám nás potkala je naše tělo naše hmotná existence v těle událost tak důležitá že pomocí této události můžeme mnoho věcí rodit například můžeme řídit přechod z oddělenosti do spojení s bohem a to je tedy hodně a nic jiného nám nemůže k tomu do míry pomoci jako lidské tělo jako živá lidská se pokusím to vysvětlit ano živá lidská tan kromě jiný funkci na to nebudu dělat lékařskou vědu také tu vlastnost že paměť prosím vás tady trošičku před běhu lékařskou vědu oni to budou zača říkat to co říkám o to není jenom amitábha buňka svou paměť každá nejmenší káni každý mikroorganismu svou paměť toho a tato tyto jednotlivé paměti jsou ta nějakým způsobem sladěny dohromady a tímto všechno funguje jako jedna jediná kupředu setinu činnost jako řada událostí ale nebudu takhle zeširoka chtěl bych ale nebude kde se budu předvídat lékařskou vědu o deska nesnesla nejsou víře ba sobeckém záznamu to je podniky tak všechno zaznamenává plně jde také v tom mozku ano oni jsou topí de touto nebudete li mluvit o dlouhá lékařská přednáška ale jsou vstoupím možné o této stopy mono t tam něco čemu se říká paměť to je to paměti jsou také všechny konvence které jsou nutné abych dodržoval abych mohl říct ostatními lidmi a podle nich striktně s tím s těmi že jste řídím a pro letech ši a brali z vybočí tak považují za vtrhla nebo začlo řka který tím nepatří tím ne tím způsobem že paměťně střádám jednu věc ke druhé například teď mluvím z paměti ze své paměti když mluvím česky to otázka paměti do toho vkládám obsah ale na jedné z jedné strany obsah jiný druh paměti a letem tam češtinu který u amistr to takový celek do není poznat odkud vane jako by to bylo od začátku jedno a totéž pokud jako k tam nebo mluvím plynule nebo to mysl ale tohleto mně dokonale zabraňuje tento způsob myšlení abych vstoupil do věčnosti protože všechny zkušenosti tedy i ta paměť to jsou ty zkušenosti vede jenom k tomu abych dovedl si zde ten lidský život který fra terezie či o plus rozum abych si dovedl odejít abych plynule se přímo do rakve bez velkých námah a těžkostí ale konkrétně přímo k ničemu víc než k tomuto když navodím takovouhle situaci že paměť obzoru ju od myšlenky od od cíli myšlenkové tak na rozvinutém životě začnu budovat život věčný toto vysvětlím že to vysvětleno není když třebas musí do rozlišovat takhle asi je nějaká zdrojová my sme obrové vědomí ve které beru sílu abych mohl myslet užívání této síly základně tak že u drobným do jednotlivých myšlenek tím že ji drobí nových myšlenek a to dělám soustavně tak se se silou jako takovou nikdy nesetkám takže nemá to hra spojovací ta síla měla proti charakter spojovací tisícerou setkal nebo dělenou to je asi obdobně jako se deskám lásku jako takovou protože jsou část boží existence když je nám rozdrobena do těch mých malých satan svých látek jak jsem říkal no a jestliže teď tuhletu myšlenku za prvdy kousky myšlenek zabrzdit a silou která stála za každou konkrétní myšlenkou se vrhu věčnosti tak se s ním setkám ale co je k tomu opotřebí aby valivá mívá a k tomu že jedině živá kan mozková udělat tuto schopnost vázat konkrétní myšlenky mozková to je velké požehnání pro člověk že tam sváže nejenom myšlenky a události a všechno možné svádět tak dokonale že se najednou ocitnu být na svobodě a stačí být svobodný sobodu bytostí která není vázána žádnou konvenci na žádnou paměť všechno zapomene pro tu chvíli a žije si věčným životem že je si pokračuje vědomě ve věčném životě který věčně žila tadys větu je najednou si uvědomuje že je věčnou bytostí ten také člověk by řekl asi dříve než ten byl člověkem i ten jako ježíš kristus řekl dříve a byla nám žil a jsem ne tak takhle by to asi se dalo vyjádřit že než sem byl se stal člověkem tak jsem to to objev to znamená objeví úžasnou svobodu nevázanou na nic co v tomto životě vůbec mýho existuje na to že tu paměťně poco tu dobu této zkušenosti boží váhu živá mozková kan kdyby vynechal v této své činnosti tak by se to pamětná vlna bylo by poznání umírá jako dravec na člověka tak to jsou to jsou nutně působí se zažít které jsem vám potřeboval nutně vysvětlit abyste pochopili jakým způsobem se skrz událost můžete například spojit věčnosti tak bych to řekl navštívení tak podívejte se dnešní přednášku tedy začnu nezvyklým způsobem že obrátím vaši pozornost na tu událost která která se stala ježíšem kristem potom jordánu kdy duch ho pudil na poušť vybavovat na poušť tam se přímo praví že si tu poušť ježíš po křtu vědom nevymyslel nýbrž že ho tam zavedl duch jak se tam praví myslím duch boží a na poušti po čtyřiceti nelační a objevil se mu satan který sváděl a všechny ty svody které tam jsou symbolicky naznačené se nás týkají velice mnoho protože nám říkají čeho se člověk musí vzdát a kdybychom to nazvali inovi tak bychom řekli jako jsme si o tom psát vykládali že je to vlastnictví kterého se musí vzdát jenomže je vod ru vlastnictví jeden druh vlastnictví od kterého si pomoci nemůžeme přímým svým zásahem a druhý druh vlastnictví od kterého si můžeme svou vůlí pomoci vám napřed u o tom vlastnictví od kterého si svou vůlí pomoci nemůžeme ale nese do toho pustím tak bych chtěl říct tento druh vlastnictví nebo vlastnictví vůbec které mi tady pociťujeme vůči sobě toto moje to je tvoje a tak dále a vlastnictví které spočívá v tom že nejenom myslím jako můj tvůj nýbrž mám určité pocity který se nedovedu zbavit a vlastním je těžkost tato fáze se nedá překonat z vlastní vůle napínám bojí zrušit taky jak se to můžete zbavit že ano to je těžké tak jenom se sem říct než se do toho pustím že je to vlastnictví je hlavní příčinou nelnou jak my si ho bude se si tady definovat tak je to viděná vlastnost naše nebo jediná neschopnost nebo nedostatek který způsobuje že my se nemůžeme vědomě stýkat s věčností věčným životem se oddělenou bytostí a je to to co je naznačeno v tomto podobenství s tím satanášem právě samotným satanem víte co ten satan tam navrhuje tomu ježíši se spočítali chrámu a anděle uchrání a nic se ti nestane nebo zatím jsem v klanět a značnými sloužit a tam ti všecko co tady vnikneme všechno panství tohoto světa a tak dále a tak dále čili on o pevně na touhu člověka vlastnit my totiž většinou neumíme milovat cokoliv ani toho boha prosím jinak než pomocí vlastnické touhy bychom chtěli by ten pán bůh nám patřil a ne tak tolik abychom patřili mi jemu jakoby on nám pěkně sloužil ne a ramakrišna správně řekl jak se můžeš vůbec odvážit jednat s bohem jako se žebra a jako žebrák s pánem když pořád žebra pořád není nucen jaký to poměr jak je to láskyplný poměr a teprve když něco tak si mu za to vděčen a to myslím že vystihl velice dobře že je to satanská láska láska kterou učí ježíš kristus to nebyla zkažena jiného druhu než kterou my vůbec známe je to byla las a která vůbec nedělal nejmenší práva na to aby vlastnila toho koho miluje všimněte si že třeba on neměl za zlé jidášovi že ho zradí on ho nevyloučil ze svých učedníků že řadí učedníků že se odečítání že ono ho zradí ono jak byl na místě toho ježíše tak rovnou viněn za dveře že ano protože ten je to tam ženo kazí ale on prostě miloval láskou obecnou která se nedostavuje před žádnou lidskou vlastností tak učí nás prostě lásce jak jsem říkal která absolutně se odnaučí vlastnit to nejde hned tak najednou bych vám teďka řekl ty složky toho vlastnění protože tady by mohl vzniknout nějaký omyl že si to že třeba když tam k němu přišel ten mladík bohatý a říkám od mládí a dobrotu plním všechno přikázání to je mi samozřejmé a ježíš mu říkal měl z toho radost a říkal mu tak teď všechno co máš rozdej chudým on tedy zesmutněl a odešel a jsme si tady kolikrát říkal na druhé straně když zase mu říkal to byl ten boha našeho hlediska čas vinař mu říkal ježíš všechno co mám ti dám on říkal ne zachei polovičku synech před si to čili on tady nešlo o to předání faktické a především o to vnitřní o vnitřní rozpoutání se od toho co člověk normálně vlastní a to začátek pravé lásky že se dokáže rozpojit od svého vlastnictví že například vím toto tělo to nejsem to není moje protože tady žiji to není můj život život hřivna od boha daná a tak dále a tak dále to je začátek toho nevlastnění jakmile toto pochopím aspoň a my to jasné z mnohých případů které se mi minutě že opravdu nemohu si dělat nejmenší právo na to abych zůstal třebas vteřinu živ že se dostanu situací kde je ukázáno jaký jsem malý jak sem závislý na věčnosti tak tak aspoň než na to zapojeno tak obyčejně jsem schopen vínku vlastnit nebo se dočasností no říkat si děláš to špatně vstává záležet na tom své ale dokud takhle jsme sví tak nejsme schopni se spojit s bohem je onomu proč protože jakým způsobem jsme smí co to vlastníme by vlastníme tadyhle svoje tělo tam nese ba svůj byt tamhle svůj způsob myšlení svůj způsob cítění svoje touhy svoje sklo náklonnosti svoje nenávisti svoje své odpory to všechno jsme my to znamená co to je kdybychom to definovali to je síla boží kterou my jsme rozpitvala do různých drobností do těch a těch skoro že ono nejde o to že mám bará ale že mám k němu nějaký vztah do různých skloňme rozpitvala a tím se z univerzální síly která li býti vnímá a musí zase veškerou naší silou být postižena a vnímá a my jsme se to univerzální síly udělali drobné střípky této síly a udělali jsme účel z toho svého počínání to znamená smyslem našeho počínání a myšlení bylo že jsme se těmto střípku že jsme tedy tu sílu kterou jsme rozdělili do těch střípku nebyl schopni shrnout a na pátek vrátit nýbrž jsme zůstali s tou sílou od boha danou u toho třebas mého stravy u svých sklonu svého majetku u svých přátel a to nás rozpojuje láska kdyby to byl jenom svých přátel a být velice ideální nebo dokonce no tak začít zůstanu tady stříháte tak bdělý to že se nemůže o boha od boha a ono to od boha pospojuje když například se s přáteli a při tom po dobře a tak dále tak při tom se s bohem nespojuje nevšímáte s vědomě synem neuvědomuje svět zcela vědomě jeho existenci je to zaviněno tím že od těch přátelí nevede cesta nazpátek k tomu bohu odkud se to všechno vysálo ta síla se vzala abych mohl mít ty přátele važ prosím vás to zhasněte jsme si o tom příkladu ježíše krista na poušti kdy byl satanem podněcován nebo sváděn k tomu aby se choval tak jak se chováme my všichni že když se mu nabízí něco tak tomu využije pro sebe na se nabízí celý tento svět veškerým boha ho bohaství abychom si vnímám žili pro sebe jeden jedí následek že se opotřebí náš pro darem a že přímou cestou měřuje me ke hrobu to je normální se s tak a dělám to nevede žádným spojovacím stavu ne to vnitřní že to je to vyjádřil slovy kdo hledá svůj život ztratí ho do tento život snaží se pořád hledat pro sebe tak mu stratí a do ztratí ten ho nalezne říká to znamená jak mohu ztratit život by nikam nikoli který přečkalo jíš od sebe opačně říkal když mu řekl tak již nikodem ty jsi před jako vědec energie a vy nevíš že se musí znovu narodit a dokud se nenarodíš z vody a z ducha že nevěděl žádní nebeský říkal prosím jak to myslí to mám znovu vstoupit do lůna a činna a tou je tajíte a věcí jak by se to udělalo říkal jak vám mohu vykládat věci nebeské když nepochopíte ani věci světské a věci tohoto světa ti omdlení najevo že člověk musí ztratit tento život dříve než zemře věc těmi příležitostmi životními těmi okolnosti ve kterých ži vypořádat zcela jinak že to děláme my že jich užívá jako prostředku pomocí něhož se může dostat k tomu bohu v tak například dejme tomu jsme třebas si něco dobrého vykonat jsme schopni co dobrého vykonat to mu musíme mít sílu od boha nikdy z pravda my třebas to dobré vykonáme máme z toho a o nějaké uspokojení z se to dobře vykonali a tamto abychom to znamená to jsme si předvedli sami pro sebe jak se při zemi pro za krokem k tomu co sem co ježíš kristus dbal do hledá svůj život nalézti ho se opravdu našli život na smyslu života a správného smyslu života ste jedné strany správného že jsme udělali třebas dobro pro někoho ale my jsme si to nechal pro sebe nebo jenom pro toho bližního a se s tím neši nevrátili jsme ten účinek který v naší duši existuje potom že jsme měli dobré svědomí a to jak dobře o nevrátili k bohu a to vlastně je špatného podaření to sme nakopali vnuť udělat a to bral na když jenom nejenom na nás ale na toho kterému pomáháme že když mu pomůžeme to nejenom že nebudeme žádat od něho nějakou vděčnost samozřejmé nebo nějakou odplatu od něho po bychom tedy odplatu svou jak se kážeš kristus ale že ho jeho i sebe z toho jakostí kterou máme právo mít to že se nám to podařilo i sebe odevzdáme bohu to znamená mysli uvědomíme nemusíme se to nějak říkat tím k tomuto výkonu jsem vzal od tebe bože čili účinek toho i se nou patří tobě vím že jsem od tebe vzal k tomu sílu tím jsem se stal tvým služebníkem a ten služebník patří zase to nejenom ta hřivna ti služebníci kteří hospodařili s hřivnami si přeci museli být tomu podaří na oddání není to pravda a ta ta tato oddanost nám tam nějak vadí tam nám tam se tam nám vynechává tu nemáme když se tam ne trčet na prostředku cesty ne máme z toho třebas radost a tak dále ale jak jsem se tvou tady předváděl jestliže s tím stavem odejdete nazpátek do vědomí tam že to dělali třebas dobře budete nazpátek do věčnosti i s tím člověkem i sám sami sebou váš tak to jste vy tak to za následek vědomé spojení s bohem ale ne jenom u váháním to teďka se sváděl a i toho člověka ze kterého se to udělali ten člověk vám potom řekne nejenom že mně pomohl ale co jsem přitom zažíval to bylo daleko cennější než že pomoc proto dejme tomu takovému řev jak jsem mohl dneska menoval pětadvacet let nedá spát a pořád mu to vetřou jak jsem to tehdy udělal že se tohleto stalo že to mělo vzápětí když v těle třebas pachatele vraždu a dostal se vlivem takového počínání a tedy i z toho stavu spět že se nejenom do doby nechce dělat to sebevraždu ale že by sama rada chtěla to umět a že by že v tom je smysl života aby člověk dovedl se vracet do otcova domu opravdu když se nevracíme li se naučíme vracet každé situace do otcova domu je pozdě v okamžiku smrti obyčejně pozměníme co trestá jak je tichosti budeme třebas umírá tak dál že se nedá odhodlat ježíš kristus chtěl hned následuje nebyl byl někdo mu řekl dovol abych si tam šel někoho pobýt nebo aby se dokola podle tak mu říkal ne my pojezte ta neboť neznám nebo ještě lépe to bylo řečeno že těch po těch ponech pana světla ne a co říkali na ženicha k těm jedněm boha soto světlo tím co žili i ty dobrý ty měli z toho světla i ty utnul nich pořád nepřicházel tak ti to pane když odtělit ten olej do těch a nic o těchto demě li víc tak se dověděl se bude tu věc my máme olej do jen tak pro sebe na to stačilo vono by ho potom dohořel byla živa tak je to si ho kopl do nic o šli tedy koupit a když přispění s olejem tak že nich měl zavřeny dveře a říkal vám to je totiž tak že mysli nemůžeme nikdy do kupovat nějak touhu po těchto věcech dodatečně my musíme ve svém životě si počínat tak aby ta touha po věčnosti byla větší než ostatní naše touhy a když tomu tak není tak když usneme obyčejně potom přichází ten ženich naše pouček prožívání všimneme tak potom na nos pole to znamená ona nezbyde na touha byla větší než ti ostatní touhy olej tak to bych vám tedy radil abyste tímto způsobem hospodařit se svým životem jenom správně ukládat úroky z těch hřiven říkal si tak mám v hřivny tohleto na hřivny toleto teplá vně tam to samosebou v těch v tom podobenství nemohlo být znázorněno než nějak v časové posloupnosti a a fakticky ti lidé kteří hospodařili pro toho hospodáře to nehospodařili pro sebe to neukládá li pro sebe ti ani chvilinku se nedělal eroze to mají nýbrž je to podání když on přišel tak neodevzdali jenom ty své hřivny nebo ty hřivny které těžil nýbrž se vším do posledního ale co z toho vydobyli je vám to jasné a toto se od nás se aby každý stav který nás přichází dolije intenzivní který bychom mohli devata to je volání boží ve obyčejně radosti nebo žalu abychom takové toho stavu nevycházeli nikdy tím způsobem že bychom si nechali teba něco malinko pro sebe a to se nedá udělat jinak než jakmile ten stav nastane hned o odevzdat vede za to se vám celá situace obrátí jak jsem vám teda vysvětloval obrátíte proto že člověk se dostane do jiné oblasti příčit a následnou nějaké úrovně příčin a následků o nějaké příčiny a následky trestají tohoto života a jsou příčiny a na ke které se týkají věčného života že se tady narodil a dospěl a byl jsem vyučen všemu co potřebuji tento svět tak to byly příčiny a následky které vedou k tomu abych tady si dožil tento život a umřel ale jakmile dokáži víc těchto z této řady příčit následků tím že jedná z jiných důvodů než jak světský člověk jedná to znamená když situaci ve které žiju převedu bohu tak je taky převedu všechno dění okolo sebe do úrovně působení božího a život se stává zázračný ne proto že u dýchá dělal dárky nevíme nikdo z nich rozděli toto jak se jak se dokáže jak se na zraky dělaj jsem si ti ježíš kristus nepotřeboval vůbec vědět a starat jak udělal nějaký zázrak věřte mi to že nemusel vědět jak slepého naučit vidět jak rovnou čit hodit je a protože byl spojen s bohem všechno od boha bral a všechno bohu dával to bylo vidět že onen oddaně život který je mu a že i když nevěděl proč byl od něho opuštěn tak před tomu odevzdat není třeba tomu rozumět proč mně třeba opouští a jeho milost to musím vidět volání jestliže jsem si například byl že tam divoký nějak provází a také s tím o ni pušek tak k možná používání boží neděsí pořád konám protože ejhle dokud ten měl nic z toho nevyvodil tak jsem se nedostal těch prvních devět let své cesty jsem opravdu pociťoval tu milost takového se mi ty vode nevracel a najednou v tom koncentráku jsem byl zbaven této milosti prože sem to znám nejkrutější co v životě mohlo potkat a ono to byla největší bylo že kdyby se byla li jsem mně nebyla odvodí odvrátil to milost tak jsem si pořád přivlastňoval i nadále a nemohl se přes tuto úroveň vlastnictví dostat do vylož jsem si nemohl nesměl stejný do opravdu to nešlo svých přivlastňovat protože na sebe moci těch gestapáků to jsem nemoh ani hnout kdyby mně vraždili tak nemohu zrovna tak i cit jako když i krmíte proti tomu a libou prosím tak do výjimečné vytvářet třebas těžké chorobě nebo tak a že nemůže dělat to jsem voda deště nebo a za za požehnání když se měl ztratit tento život a odevzdal jsem ho tak jsem teprve poznal že je to to nejvyšší požehnání které mohlo potkat takže jak bych byl třebas ve stavu jako že bohužel nejsem absolutní oddělenosti vědomé oddělenosti od boha že jo tak bych to považoval za neska neska tohoto svého poznání za vrchol pomoci boží kdyby mně tohleto nikdo vykládal přede mnou ano bych říkal no to přeci musí podnítit k tomu abych se konečně k tomu pán bůh pral když je to takový zoufalí zájem pořád od něho oddělen ne a udělal bych to a tomu vás hraje podnítit abyste nepovažoval ve žádný stav za tak špatní že by něho nešlo odejít přímou horší je to stavy které jsou takzvané dobré největší potíž mám totiž lidmi kteří si o sobě myslí se i jsem dobrý nebo tak nějak jsem si takový se v nich proti let a je ctnostný jsem byl dobrý a dal nic z toho nebo vázlo jak se s kaje praví mám velikou víš když vám třebas někomu ctít myšlenku která je správná že ti svatí takzvaní třebas svatý pavel ne že to nebyl nějací lidé výjimeční they si totiž myslíme tak nemáme přístup tomu pokladu vrýt nám nabízejí si myslím že takový prví například jak byl svatý pavel že by takový nejsme když on například když tam není kamenovali někoho třebas toho svatýho ještě pán tak voni držel šaty to je tam stětí apoštolských jestli pak kdyby někoho kamenovali jestlipak byste byli schopni přitom držet šaty a místo roztaven a to není paterý tak rychle se dovede to než do kamene povídku trvá to sklidí boží šaty aby ho mohli prvotřídně kamenovat to byl náramně špatný člověk když tohleto vydržel