Karel Makoň: kotouc-neident01-a (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

skrze tento život sestupuje do věčného života čili tam tento život se tomu co na to života žádám pro věčnost je jsem žádnou mám tuto povinnost si to uvědomovat že tím stavím nějakou víš k než normální to ovšem ještě ve stavbě protože když se vyňato ti života že jsem taky nedošel do toho poznání ne do toho spojení víte dobře čili tady to jedinečně návodné tento jsou návody bezvadné návody na to jak máte myslet ve svém životě tady beru od tebe pane bože hřivnu která neprovde pro tvůj věčný život určena ne pro každý moment je pro tebe takž dáš vůle všechny dary všechny schopnosti všechno co mám je pro tebe od pode a pro tebe tím se staví nový život nová vyšší šikovně tady říkáte to by bylo jenom zapotřebí aby ta milost boží tady byla tak bytost boží tady je jenom že člověk právě ne pociťuje jelikož nedává příležitost aby se projevila a-a s-už dyby to bylo jen z toho důvodu že ho to u mála byl ta která se jenom sní rozumíte Kdežto z vajec se.. výhodno vývojové že ano že symbolem nouzového člověka a dobře známo a tedy nouzově čili je třeba která dospěju života se a tehdy počátek jako jenom jako jaká zárodky nového života každá minuta de prolitá zárodkem věčného života o teisté do věčnosti všech aby jim byl tak si to musím vědomosti s tím jednat jako že to není pro nesmim hospodařit pro sebe ti co měli ty hřivny v ruce ti ani chvíli neprohospodařili pro sebe toho tímto semenech li dokonce trestáni dobře si že tu živou zakopal víte co tak kdyby si byl nechal ale pro sebe do rodišti to jak bych jim byl ten hospodář a otil a my ohání kam že se to to vy a možná hospodaříte pro sebe některými tím přitom na to vás tady na pomíjí abys uvědomovali vymenoval že toto je hospodaření pro věčnost do například takovou vlastnost že pečlivý ani se mi tak je to v pořádku ten toto když možnost jedinečně provést určitou přípravnou fázi spojovací která spočívá v tom že ze sebe vydá všecko pro věc co může vydat jestliže toto beze zbytku udělá a klidné svědomí že udělal všecko co mohl tak je opravdu oprávněn k tomu aby mělo boží v něm začla působit jestliže teď opustí do to své dílo v tomto momentu ne pořád dovršení selské možnosti v tom momentu o opustí svoje dílo jako by to byl neudělal víte proto tady vždycky ukazoval že nejednat den na to byl svatý antonín poustevník který každý den začínal znovu jako kdyby před tím vně nedělal a dělal ale opravu s měl tu vlastnost že dokázal zapomenout na své zásluhy nebo na svou pečivo se kterou to dělal do před tím začla to znovu točila znovu jako by poprvně a večer od toho odstoupil dokonale odstoupil vzal říkal pane bože nebo no to žádné říkal faktické tady tady ti odevzdávám všecko co se předělal i s těmi následky z těmi všemi kterým jsem pomohl posilou pomocí a tak dále a jdu s nimi k tobě jdu s nimi k tobě takhle sem udělal něm odešel bez nároku se vrátit onu se vrátit do čela do ochoten umřít takové zalíbení v bohu bych tak řekl a toto moment když člověk provede tak opravdu starou jestliže ale se nestane tím to momentálně otázek byste řekl jestliže se nezdá toho svého co na tom udělal tak ho ta pečlivost potom v tom tomtéž ne vadit ne předtím a ne potom že potom pak to odevzdá tak musí být znovu pečlivý okamžitě znovu pečliví a nemůže dál znovu odevzdá a toto je vždycky životem nemůže s ním dál celý odevzdat a beze u a bez lítosti všechno toto bych byl minutě al jako u byl vůbec nežil že fakticky jsem nežil protože se v živ odděleně od boha to je smrt očití sovu městě život no tak tak když to udělám a povždy se přitom tak opravdu se projeví věčnost projevíte to spojení ale jestliže trvá a to je ještě musím to věc přirozeně jsem udělal málo necítím se být hoden rozumíte jak vám to říkám a pořád se necítím být hoden tak se nikdy nemohu odevzdat musím jednou se přestat cítit hodin volen rozumíte tak to moment neví to a pořád ale i ten co dosti přidal to a člo života a to je velice důležitý tu tak teď jsem si všiml že jsem se ve přednášce nevynechal když léku která tam patří a která byla předešlé přednášce na jiné místě řečena ale kdybyste nebyla přidána tak bych nebyl tohleto se zřekl úplné a proto i ve vás napadne jsem tam leností řekl člověk není vůbec hoden nemůže nic udělat proto aby se s bohem spojil a podobně a rozumově říkám udělat všechno co může aby vůbec bylo aby ho to byl připraven k tomu že se stojí tak to je tomu musím něco říct protože byste si mohli myslet kdybyste si to znovu přáli nebo znovu přeříkávali jsem si tady protiřečil nedostane říkám nic není člověk hoden nic není schopen dělat nic pro to nemůže vůbec znamenat nic co dělá a tak dále ne to na druhé straně neudělá-li všecko co může vůbec právo chtít aby se dostavil moment po protože do toho nevloží všechno ze sebe co mohl a z toho důvodu není oprávněn aby spojení nastalo je to hříšné spoléhání se na milost boží jak jsem to jinde nazval jak tohleto spolu souvisí to spolu souvisí asi takhle jako když víš kristus mluvil o tom že jsme všichni mrtvi ne my jsme všichni mrtvi v tom smyslu že pro duchovno nežijeme a je pravda že když cokoliv děláme na tomto světě je to sebedůkladnější věc sebepromyšlenější a sebemravnější Tak nás nic z toho nevede věč vědomému spojení s bohem i v tomto smyslu nemůžeme udělat nic protože tenhleten život který by vedeme se po této stránce podobá smrti že když nevede k tomu spojení vědomému spojení nýbrž vede jenom k smrti i když je sebe dokonale veden když je mravnými a všechny všechny vlastnosti lidské dokonalosti jak-jaká vůbec existuje tak sme mrtvými že přímo ne nemůžeme a neděláme nic proto abychom se v vět ti spojil a když chceme něco dělat pro to spojení tak zase to nemá žádný jiný význam nemá to tedy význam spojitý spojivý nemá to žádný jiný význam než že cestu páně a v jakém zvláštním způsobu že je to jako když nic neděláme totiž podívejte se to je ta práce na poli z toho jiného přirovnání o těch o tom služebníku on když koná práci na poli tak je to pořád ještě neužitečné v tom smyslu to to nevede ke spojení tože to byla práce na poli a přesto ale nepřímo to význam protože kdyby na poli nekonal svou věc správně ctnost ověsit nekonali správně prosilo svědomí tak by si vůbec nemohl troufat vejít k tomu hospodáři do domu mohl by si to a maří a se taky troufala ale jestliže on je na takové cestě že vědomě koná vůli boží nebo z lidí se podle vůle boží let soudí lidí podle vůle boží jsou li srovnává s vůlí boží pracuje na jeho poli na poli hospodářově jak se tam v tom přirovnání říká tak tak se význam tohleto aspoň v tom smyslu že rozvine lidský život do maxima a my víme že z rozvinutého lidského života jedině možno přejít čili proudí život sám neznamená přechod pokory cho nic nedělali ale je to bez konečná pod bez tomáš ne ničím nenavodil ona podmínka kterou musíme splnit abychom mohli odtamtud přejít do věčnosti ale samotní přechod do věčnosti není způsobem jakoukoliv činností proto svatý pavel říkal nejste ospravedlnění do svých skutků nýbrž jenom z milosti a teď co je třeba udělat po této rozumu činnosti přestat jednat čili kdyby poletovat tře mít tak vyvodí je ta činnost přímo někam vede a že je přímo užitečná to je se jenom potud že dovolí rozvinout svůj život a jenom z rozvinutého života jest možno ustoupit účinně k tomu přechodu ustoupit z něho k přechodu se ho přechodu do věčnosti tak chápete že správně řečeno nic nemůžeme nic nedokážeme ničeho je svého dní a stále se opravdu hodně jenom tím že dokážeme od toho všeho co jsme udělali odstoupit odstoupit jako je to prostě řečeno v těch všech přirovnání ano i nebyl dietě jednou opakovat třebas na těch hřivnách je když si vydělali něco z těch hřiven tak je činorodá ři bez nároku na cokoli nemohli počítat s tím že nějak bude obnova na tak čekali co trudné děl co bude jim nařízeno hospodařte pro že takhle hospoařit člověk roz orare ničeho vy tak že to tak pak sice si přímo nezaslouží protože ještě hospodařím a kdyby nepřes ale hospodařit bytí nikdy nedoslouží by nepřestal být činný tak by si je sloužil ale přeci jenom je to daleko lepší než kdyby byl vůbec nic nečiní samozřejmě ale chápete kdyby v tom přirovnání to bylo řečeno takhle přeslastná ř po hospodařili s těmi dívkami ale oni se toho svoření nevede nezřekli se ho a řekl mu nemáme na tebe čas musíme hospodařit hřivny které nám dal byl by řekl služebníci nehodní a někoho by jiného si našel je to jasné když dva na tu svatbu třebas ten hospoda prostě byli pozváni a nepřišli a nesměli při toho vy se mohl člověk dopustit nýbrž v okamžiku kdy rozvine dokonale vy do podaří vy tak řekl nebo hospodaření dál nevede s těmi lidmi které k dispozici když není schopen od tohoto hospodaření odejít od vlády se vzdát se ho před s ním k tomu hospodáři k tomu bohu do věčnosti tak toto je ten moment pravého nicnedělání a tímto způsobem tím že ve věnovat také že to co před tím se dělal co vlastně podobá nic nedělání protože samo o sobě mi to nikam nepřivede jenom to způsobí vyvrcholení něčeho co pořád ještě zanechává rozpojeného věčností ale nepřivede mi to k tomu spojení bych byl sebe dokonalejší tak si neměla nejmenší naději že se dostanu do věčnosti vědomí proto tam rovnost na kterou poli balík stane samo o sobě nevede k tomu spojení a nebude tomu čemu říkají nebe dožil nejvlastnějším způsobem do nebe se nedostal toto jsem se dobře vědom od těch sedmnácti let a jestli jsem neměl o ničem jasno tak tohleto bylo stalo se že se mi mamince odporoval a říkal se mi život se nemyslí že po smrti o naší to nebe to možné a samo tam nevede protože dyk to to je mravnějších lidí než ty a nic se s nima takovýho neděje kdežto tohleto co ti tady propadli něco co bude okamžitému nebo řek bych to spojení takovému že je takové v tomto životě ale a myslím že co nese nedokončí tady po smrti se taky nedokončí tak to jsem chtěl k tomu dodat protože by špatně bylo mohli mohl být rozuměno tomu se to nic nečinit podle tohoto způsobu myšlení činit jenom být spojen s bohem teprve když jsem spojen s bohem tak v pravdě činím jak to dokázal ježíš kristus nebo aniž by se byl namáhal dělal někteří zázrak to na dokázal jak se násobí účinek všeho když člověk nic ničím to by to bychom museli udělat třebas všecko abychom mohli třeba důležit malomocenství nespal o tom pořád ještě baala myslím že na to přišli seznáme že to další potíže se o tom padají a myslím že to roští pavel ší jenom tak začátečníci když si že to táží léčit ne nevidíte on bezvadný beze všeho římané učil ahimse najednou třeba tak to bylo způsobeno tím že nic nečinil a ne že se snažil to udělat rozumíte se snažil být jenom spojení otcovo oni víc byl s do ti to na soustředím a byl spojen kdežto my se mu z nesnažit být záležitostí dělat všechno co není božího se také mravně jednat ale nesmíme si vybojovat o tohoto mravního jednání že to povede vědomou spojení s bohem to není pravda že člověk esse tady řekl člověk musí a maximum co může učinit a teprve pak se vzdát velikosti boží to neznamená že jsem myslel tím že toto musí učit jenom po činnosti zevní a že to to nemusí dělat v koncentraci nemuselo střední během vnitřní modlitby vlastně postupuje vně období způsobem který musí být pravý jednota mezi tím co dělá v nižším životě se dělá vnitřním životě že totiž také pán může používat držených prostředků modlitby třebas vyslovování jména božího nebo slovní modlitbu nebo modlitbu ženou nebo moc body rozjímavou ale musíš uvědomovat že těchto prostředků musí užívat maximálně co může ale nesmí být zoufalý ani nesmí štít aby tyto prostředky ho tam dovedli do toho stole od musí umět od nich pravý moment vstoupit vím a vždycky znovu vím co to znamenalo že se li se opakovat jméno boží a dokonce jsem oponoval k tomu hroznému na védskému odporu který se ve mně objevoval že totiž jsem nemohl dále lidsky i v kaž my to nesl jsem zapomínal to říkat z toho důvodu že jsem byl unešen obsahem toho nebo co jsem říkal nebo tou vůlí kterou mně která vedla k tomu spojení a to jsem dělal velikou chybu protože se musím umět tomuto produktem rozpoutá vzdát čili užívám jakéhokoliv prostředku modlitebního musím rozhodujícího kamžiku kdy jsem všechno tímto prudkém udělal co jsem mohl vstoupit a to že se mu dělal všechno co se mohl pokaždý jiná míra jednou se nemohu vůbec soustředit vůbec vy to nejde a pak toto že mi to nejde to je všechno co jsem mohl udělat a musím umět od toho ustoupit i tehdy když mi to vůbec nejde strýců sobcem a stejně klidně jako tehdy když si myslím že mně to de když jsem do toho asi chycen tím zabořen sem do toho nám tím nesmím proto že jsem v jak tím že chycen že jsem unešen tím na to nesmím znovu a znovu opakovat tu slibu procítit všechno musí nechat pouze unášet a když mi to nejde ale smím se rozčilovat nýbrž musím se umět odevzdat to co nemohoucností nebo to si jde nikdy jediná vlastnost která člověku zbývá a když neumí odevzdat tak s zůstane sám o jsoucnost to nejhorší co si může přednést tomu že udělat že nemohu ctnosti i stáváme sami a to prosím odporu lásce boží když kristus praví šel pro nemocné o unavené pro nemožné nemohl to lipyate než na možný a byl něja to na všech byl vrcholně nemožní lidé se jim nemožnosti neustali sami a to je spasilo nezůstane své špatnosti nemodlit nemohl s tím nebo nemohu ctnosti sám když mám případě se nenechat zneklidnit jakýmkoliv stavem nýbrž umět s tímto stavem odejít že se stát třebas že zažívám stav naprosto nepohody a nic měl nesoustředěnosti roztěkanosti a v tomto stavu pro to dál nejde se odevzdám bohu a nemá to žádnými účinek než jsem se odevzdal a vůbec to nevede k vědomému spojení s bohem to se může stát tak ovšem není vy no to že ta milost boží nechtěla působit nýbrž je v toto že nemohlo působit a že to že nemohla působit nebyl jsem vinen jsem byl veden a z toho důvodu že jsem se nesprávně odevzdal ono totiž není snadné odevzdat se ve své bezútěšnosti je velice těžké způsob odevzdanosti proto že člověk není klidný a neumí se celý posbírat nebo není dost bez útěchy aby se celý bez útěše soustředil když jenom takový stav bezútěšnosti který spojuje všechny bytostní stránky člověka všechny jeho vědomé stránky ten člověka absolutně správně a okamžitě převádí do věčnosti do deseti nepřevedeš věk a co ho celého napřed ne nespojuje s tak může vyšší se mnou lomcuje něco lhu může pospojovat se celý vzteklý se říká celým tekly viď celý pravdu celý tam sky řečeno jsem celý šťastný se svléká dechem celý šťastný ona není země kousek nešťastný nešťastné ho člověka nevyvine stětí tak štěstí mně může pospojovat zármutek nemůže posunovat neklid tak a tak dále sže pospojovat teprve když to takhle vyvrcholí ten stav tak je naděje že s ním celým mohu vstoupit do věčnosti ale jestliže je to jenom nepatrný zlomeček smutku zármutku neštěstí vzteklosti radosti tak to jenom částečně může spojit protože není to dost na kolize není bere otírané velká část bytosti stává stranou takže to spojení se vůbec ani necítí jsem to zase vinen a proto mají za pozici pravé říkají že k tomu modlitbě ticha rama v mystickém spojení kterou tady ta právě proto vím že se vzdávám ne se a se modlitba ticha že k modlibě třeba přejít přes modlících citů že chtěl aby ten člověk se propojil vnitřně je misijní mi city aby vystupňoval jeho cit ničí bohu tak že by mohl skrze ni nebo ucho do něho vstoupit ano tak jsem tím říkal na svém životě že právem mi ty vrcholného zoufalství nebo bez naděje opuštěnosti jako než ji léčím živí klišé kristus na kříži absolutního opuštěnost byly poměr ježí požehnání o tom se člověk celý svami to nejsnáze vidíme u ježíše který když odevzdal svého ducha na tom kříži otci tak neměl tu nebo odevzdnosti nechal jenom toho tu mysl toho ducha kterého mohl odevzdat jež mu toto ještě odevzdal tak byl dokonale zamohl nastat kříšení na nemůže soustře protože nejsme v nic propojeni a všemu patří ne jenom částečně vůbec nesolí a to je důvod proč cestujeme jak tady radím řekl bych když to odevzdání nemá následek jenom jeho spojení s bohem že to že tady není šibal ve formě jako to to dělal nikdy ne ale je chyba v obsahu to znamená že ten člověk který se nevzdal se neodevzdal ani zdaleka celý řekli celý vzdále zdaleka celý v tom smyslu že co mohl a co věděl že může ne odevzdat že měl výhrady že s velikými víra myšle odevzdává a že tyto věřit že nemohli mít za následek vůbec žádné spojení a to se to když si nepřizná tohleto tak musí se podruhý snažit odezva tebe a když ještě to nemá žádný význam smysl spojovací nemá to výsledek spojovací tak se musí ještě lépe nevzdat o a tak dále musí to stupňovat toto zdání musí stupňovat a nakonec musí dojít k tomu že o nevzdá prostě nikoliv co níž všechno co je božího on se musí vzdát jak ježíš kristus říkal to vrchol všeho i toho spojení a to všechno musí odevzdat odevzdáte výstavy své oddělenosti totiž kristus všechno odevzdal a to to to musí čím ho musí stupňovat odevzdanost se naučit stupni a to dobré nosti nevadí než o vedle toho že není třeba netouží ne vedle toho vadí lidí sebe rázem rád tak si byl zjistí že ta odevzdanost roz připravuje o něho připravuje o sebe a že ho od něho připravuje tak o to nestojí že o tom o sebe tak nebude stopovat dostavu vede ho o sebe připravuje někam lidi tetě stvo stavu že je to vrcholně zbavuje jsem a to stačilo k tomu aby ho to stavu nikdy nechtěli vstoupit kam to lidsky takhle to je stav ve kterém bych umřel si nepřeju a protože on ztratil smrti nic kanou po klatbou a tím jsou vyřízen a ne řekne aby člověk oznam nevykládaji protože to vede k smrti jsem o tom přesvědčil a ne takže když tohleto si on zjistit souladné cestě věděl že to vede k smrti to je pravda nepochopil smysl smrti nic je to osvobození ale protože měl strach z této smrti nemohl to vstoupit to je jediný moment který uznávám za tou krevní na zavinutí který se vyskytuje jako největší překážkou každého člověka který tu říká nevstoupí protože nechce my musíme se vzdát tohoto svýho života to je tam na všech stupních řečeno i když to vzdání tohoto života nemá to rád smrti naší třebas to mayavali musela dnou života ne nemohla být normálním ženo může a tak dále je aby se dal svého záměru se že nic ne a tak dále s a mít děti pro sebe a potom s tou za to ovšem svatými a s ježíšem že vzdal svého poslušen díl liší zase poocí apoštolů a tak to šlo pořádal a tohleto mysl k nějakému metu nedokáže udělat si řekne a tak tohleto učení možné toto šedá nedokážu tak to chvíli není to spojení se zastaví a nemůže jít dál nebo tak na tom stupni byl ježíš kristus řekl tak toho na kříž nebudu že by vás musel všechny propusti my musel musel by být bez vás síly ne tak by byl na snazší vestoupil on musel tam vstoupit bez něho nikdo mu tam žáku nemohl pomoci ale on dobře si byl vědom toho že když to takhle udělá tak to bude znamenat jenom maličko a neuzříte a maličko uzříte a kdyby to neudělal jakým tam doříkal tak by nemohl tahu těmi dvěma kojil vybrat asi vadit spolsky to a to je také náš úkol toto svým spolu spasit se že je těžko spasit někoho když sám sebe spasit nemohu nebo nechci chtít sám se nestačí bože musí mu to v tentatio pít že jo jako ježíš kristus buď se dokud sich chci spasit nejsem to se ale kdyby se nechtěl spasil nebudu spasen rozumíš tomu kdyby byli si nepřáli ti učedníci aby byli spaseni ta by nešli za ježíš ale dokud si přáli jenom to tak nešlo to dál určitou míru museli vzdát ježíš a proto počátku učil hledět spásu přijde pro ostatní a ne pro sebe dáte kažte ten dělejte zázraky a tak dále a ne sella víte že ano aby potom nebyl úplně nepřipraveni on odejde potom se včas a téhož se o tom o to do za svatýho dobude svěžího ale před ním to musí člověk naučit s předtím musí lidský udělat to maximu aby sloužil bližnímu ne aby ho miloval a neviděl jenom sebe když se mi nějak mi to musím volím když například cítí apoštol vo přáli jak je jak svatýho sepjatý petr prohlásil že s tou po že s ním tudle na kříž nebo děláze na smrt tížilo pravou přáli s tím ježíšem víc po jiné o životě i smrti tak nakonec když jim takstak do bot ne když prostě nastaly to ce vyšší které které by si liší nebyli oni to by se to přestali přát aby si to byl rázem petr tak by ho zapřel ježíše krista toho přání vy živ silnější sto přání být ježíšem na kříži a proto ho zapřel čili opravdu tohleto nastává v životě každého člověka že si nesmí přát a si nepřeje fakticky takže to že utíká strachem není tak nic zlého jak se nám to jeví řiká se tiše se čtrnáctkrát utekl a nakonec se neukázal že by to bylo zle protože to souvisí s celým tím prostupem člověk utíká nazpátek v sobě jelikož nemá ještě poznání které by ho mohlo udržet u toho smyslu života do kterého nedorostl ale pro mnohonásobném útěku se naučí neutíkat ne ještě dost vrátím nemu symbolu když třebas který ježíš podle sleziny potkal u kaple na víra a pia zříme toho petra a teprve se ho ptá kam kráčí pane a tak mysli říkal do se za tebe dát znovu ukřižovat takhle mu to přesně řekl to nemá ten petr se měl dát ukřižovat te měl přestat vyžijeme odmítl a proto se musel ježíš kristus za ním zajela znovu ukřižovat museli sám do tím o se křižovat ve toto potom uznal že co se na vlastně se dokonalá vnitřní smrt opuštění sama sebe bez nároku na to na tento bídný život zde na světě a sebe latentního prostředek naší ve a se konce pravdu vystisknutí a odnáším řídili li ve pokyny i bez zákon jako li se na tři například činil proto že se liší jeho učí ani nerozuměl co jsem výstřední úrovni které člověk odešel kterou se musí leč jedny žízníme ho deštníku řešeny ruším ale při nepříkladný způsobem že o neohodnotí úrovni anando klášter kdysi stálo budou moci utečete o které touží víně při pak začne když je to ten jak branou po dobu a nic to na čechách nectnostného divit znamená úroveň nižší než zdola nižší neby ještě ti neuniklo že ježíš radí nepřestanu sebe a na sedmi nic jiné opačně velmi snesitelné ale málo komu napadne že se to ukrývá tedy uchopení předpis tomu jak nějakých okolností eternel rychlíku na citovat nebudu tedy do lesa ruvido plní to vy o to učí i tisícerých k tomuto základnímu příkazu nebo doporučí uvedu nevěsta se zlostně peklem životě této poučky jak tu mu těla o tom poučuje každý ješi za za estetice vykonám že se tohle hina úrovni které žili předtím ročně a čím na vyšší úroveň je ti že do uší nepodalo tím lidsky jako šlo o prosit ti duchovní na odlit platí je toto procitnutí je kde není postoupilo ti lidské úrovni nikoliv nikdy ne nedílnou dra není účinky žíti nýbrž pásti nálad a jeho vyhlídky taktně pozemském pomíjejícím životě po jimi žít zakázanou li o to co se stalo nedělo ne zázraky od ostatního svého čím a ne sání aby nikdo ho ježíše ode včného když se staké dění zákona kouření a ne jeho zásahu vnitřní proměny o kterou mu na vyšlo zevním žáků a na podobné úrovni tím lidé z jeho třeba se mění nepřikazoval a ve nic neříci li o jeho záznam nýbrž neopíral aby vědly a taky děláte v tomto duchu a jsou čku o sebezáporu pozemská jako nedostane předky i když se stane zázrak zasměje nestojí věčnosti nýbrž je úžasný to je málo poslechu eště žije a pro vedoucí nebe zápor když jaký byl nevyšly stane si něco nebývalého se na poli a od kam se na ni domě s podaří se rozehřátý nepovedlo stane tušení a tak je tomu že v a v takto kdybych mi byla na poli ve stavu od tadijáta ze stavu pocitu této oběti pudiese vůle a jen se vůle nebo li je to je jenom vedu střední nepořádně bez touhy po dokonaném li ke rozutíkat nada nestarali takoví neplatil s tím pojem nýbrž v duchovní oblasti ezdrášových vědomého spojení s bohem a pokoj o nikdo sáhl tady to dosah musím znovu osamocenosti učíš slona každé i tato jako dobrýho to dárek řádu člověk se i o bohu jako bolí nevděčen vyložit ten dědek správně a teď se vo pitevním ale ne proto abych učí na a ordinace na defilují okamžiku se užívalo celičkém loví případně i tedy tím ve není odevzdám vrozenosti to ne proto abychom divného věděly ho že šin a ne ze semitský pilovité do tohoto odevzdání sebe zatím předtím přízemích připadlo víry s hodný jaké zednících pokud je to pokaženo podezřívat za hoden se řešení dostanu smím oživován jaké rady a potom velíš sebe koukni budí kam by víru že to o jiné řešení než které chce okamžitě učinil nebo v nevyznáme nic tak jsem se asi neobětoval za narozeného nutím neradí jsoucí paní uskutečnili ne činnější rozhodnutí které doufám se o to je to obětoval přikročím k jeho řečí uběhl řešení se závažný ukáže v cenné řešení se nedá uskutečnit je sice tou a ne čelit v zevních okolností se mi nevinnější že se o to se vlastní vůle provedené rozhodnutí to je pokryté nečiní okolnosti ti nesledují list se jeho službách o vyhledávám tímto způsobem míním skutečnosti ne jejich události te a nevěru jen než a příslušně ve metoda jako zatkli a nejvíce navíc sebeobětování jsem mnohokráte k právě tento text do bytí i kvalitu povahu událostí než není nehýbající děj miminko začínáme víc než zvěčnit něco nadělejme aniž potestatem o to co než to co jste poctiví to co je třeba stavět a přestane s ním i to není zastavit a zakoušet proto jsem ony ne ne události kolem zraku činím nebo vědomou přesto do toho ani přežít neztotožní a mohl těkavosti ti úkoly které ostatními byli schopni plnit to pro by bytí by ti unavení se ustavičných potom smíšenou tak řídí na dost radit adlerovu rýže ani nemohu říct že bych usednout někdy uměl koni nebo nelidsky činné stane síť a viděl cokoli šejk sitolik svobodnější v tíží nelidské úrovni jakýmkoliv podrobný šilhání bych uhl k boji pojetí vznítit skrytosti ňáký to zneuží když se nesou události kterých sami je vlastní jen o slávě kostí neřestnou vydat se pečený liší abych si proti mi to provést silueta do souditi obětovat rozdílnou prostě postoupit nešlo o tvého osobního říši venkově provést po se a knižní páskou svou vlastní silou do nedo neví tím to posledním a při vší nerozhodnutí stavy není nešli a také není v při nešel za vinu když se musíme smrti i o to abychom boží čili obětoval jedů le konkretizované vámi obětování nesmí na to že i své vnitřní modlitbě se nedostavuje ten stav toho spojení který měl za následek vyšší poznání a tak dále slov soudí že je tady nějaká chyba v vnitřní modlitbě bys řekl že není možné ve vnitřní modlitbě dosáhnout toho co si přeješ proto že toho že si mi se správně nekonáš přípravu na to abys to dosáhl v běžném životě tam totiž to vím podle sebe musí mockrát člověk za den se snažit o své vůle odstupovat kdykoliv ta jeho vůle se ukáže být nedostačující nevyhovující nebo nechoďte do nemu případu když například dejme tomu dělám z vlastní vůle všechno co jsem mohl tak pak musím umět dobrovolně odstoupit od celé záležitosti kterou jsem rozběhl jako kdybych ji byl nerozběhl protože jinak dělám to co ostatní lidé že tou svou činností se ustavičně vzdaluju od věčnosti když lidé investuje do zevnímu světa když to musíš si myslet že cokoliv podniká zevní si tu tak to není investice pro tento svět nýbrž to etice pro vnitřní věčný svět a jestliže to být taky musí vždycky nechat tam působit věčnost tam učíš vždycky nechat jednat věčnost a nějak vím že je to třebas nepochopitelné proč nebo že to třebas nepotřebuješ nebo nevím je my sto vyjádřil ale kdyby si nechal kdyby nechat mužů sobe kdyby se od toho odstoupil co ta ve vitální dělá a několikrát za den tak by nakonec pociťoval nutnost takhle odstup od vlastní vůle myslím že je téměř nemožné aby člověk odstoupil od své vlastní vůle během vnitřní o soustředění což je nutný předpoklad pro nějaké poznání když to neudělá během ne když není v tak zvané vnitřní modlitbě protože pak se mu když ta denní činnost od vnitřní modlitby tím že to není modlitba a my se přece nezapomeň musíme naučit modlit se neustále a jestliže se neustále nemodlíme tak není správné jestli se spoléhám na to že to modlitbu někam prorazíme protože my pořád jednak se nemodlíme na se modlíme rozumíš a ono je třeba modlit se vlastní vůlí modlit se vzdáním se vlastní vůle že a tyto dva druhy modlitby pořád přidat když vykonávám svou vlastní vůli a nemohu věci dělat jinak než vlastní vůlí protože potřebuje toho vžité ba s vlastní vědomosti svou paměť ve schopnosti ne musím řešit věci jak se přede mnou tady je tak musím vlastní vůle jednat ale přeci musím i tohleto co dělám z vlastní vůle to na jako modlitbu a když s touto modlitbou se ocitnu v takové fázi že buď dosahuji toho cíle který je ve nitě anebo nedokážu to dosáhnout tak to jsou dva a vím že to nemohu dosáhnout se za takového mente ve kterých musím končit vlastní vůli stažená ě n že jsem to dosáhl tak musím oči vlastní vůlí a nebo jsem to nedosáhl aby z toho dosáhnu tak my sto rozčilování nebo zneklidňování odstoupím od lstní vůle a to mně neska řek bych přímo samočinně samozřejmě a bez khokoliv nucení přivádí ustavičně k tomu vnitřnímu spojení protože totiž nemám před sebou kol který bych temně kdo kladl mám pořád úkol jenom jeden celým životem k bohu a ty okolnosti které jsem měl vyskytují ty souvisí s úrovní na které se pohybuje s úrovní vedení kterého jsem do kterého jsem dorostl takže je například dejme tomu příkazy v který mi dává někdo i nějaký člověk nebo okolnosti nebo moje povolání tak ty považuju za úroveň vedení božího a jestliže něco tam dosáhnu co tak úroveň ode si vyžaduje jak tomu rozumím tak pak samozřejmě jsem to dosáhl pro tu věčnost vím k tomuto si nedospěl k tomuto způsobu zemí že si provedl to nebo ono když tohleto kdyby si byl myslel ježíš kristus o sobě že něco provedl tak by byl okamžitě vypadl z toho spojení se svým otcem on totiž opravdu jak tam říká ve svatém janu myslím že kapitola pátá podíváme se na to on tam říká že jenom napodobuje svého otce končí ježíš se mi řekl nemáme pravím vám nemůže sám od sebe či tím ve soudí že činí otec činí otec stejně činný jeho syn když potom jiná a tak dále ne tím se tím tohleto že totiž my máme tu nevýhodu proti němu že v tom co se děje okolo nás nevidíme nic to činí otec tože on ne ale jediný činitel tak to co se děje je okolo nás je tedy bychom byli bychom dostávali z toho vyspíš tak je to to co vidíme že dělá otec takhle dětinsky přistupoval ježíš v tom co viděl kolem sebe že to děl ze a že on tedy ho napodoboval v tom jeho konání čiž např že se nám naskytá příležitost něco řešit lidmi jako vlažnost kterou zla třeba suvisí mi povoláním naším povoláním teplu práce na díle božím a ne že je to těžké to představit ale k tomu třeba dospět dále jako o to totiž mrtvé křísí a probouzí tři vo tu tak i syn probouzí životu ty které chce tedy totiž jsme u toho problému který jsme si staletí li ne a to proto míšení že tady ježíš říká že je krizí u příslibem toho života těch lidí ne že křísí měly budoucnosti ne že přišít ty které on chce jak to ti vidí podle otce a a o to také nikomu nesoudí ale dál ve osud všechno do rukou synovi aby všichni s tím syna jako ctí otce tak tady ne dále okusíme zlomit že kristus říká že v tom běžném životě kterým tedy zažíváme neříkáme vlastně toho abstraktního otce kterými de nebesích kdyby zažíváme konkrétní odsunout tvůrčí činnost ze myšleného šeho bylo stvořeno jak se tam praví to slovo působící slovo které ustavičně působí veškerém ve veškeré stvoření veškerý a to je způsob li jak si vyžaduje ještě u tebe velký ho růstu neboť jak si nedokáže v tom běžném životě se modlit a tak se z na jednu rozmohli aby to byla modlitba nemá vlastní s bohem když bylo by nejsnazší vybral svůj úkol konkrétně svůj úkol který pro tento život máš od boha ne ale to výsad kterou nemáš to vím tak musíš šel všechno co jste předkládá pojmu za úkol od něho daný a jednat podle toho jako že plníš úkol to začíná být modlitba a neplní čte úkol k pro uspokojení jak svoje tak těch ostatních teď zdánlivě ten úkol dávají nýbrž ten úkol plní vně vůli otci bohu a je mu staráš účty toto skládání tu to nes být nějaká formalita si dělá může se mu to odevzdá jakmile to dospěje do fáze buď nemám dále na tom něco dělat nebo nemohu na tom dál něco dělat tak to je moment nesmím zapomenout vy odejíti bohu myslím že není dále jasno co je to s tím odejít bohu vida on odevzdávání právě bohu a a ti které nás potkávají nesmí to je ne o pouhé zanechání na cestě něčem a vem si to ne nýbrž to musí být opravdu děláno tak jako že jednám minimálně se sobě rovnocenným partnerem který ze svého hlediska všechno ovšem o mám je vědomí všechno zná vivido milá dělám a co myslím čili jestliže on toto ve vědomí tak to musím do jeho vědomí skládat to znamená nemám co bych zakrýval musím s otevřeným hledím předstupovat s tím před něho osobně také že osob že jsem to zažíval tak tomu odevzdání si by taky musí mít stejně osobní charakter kdybych i s požíval neosobního tak to samosebou musíme se neosobní charakter ale vžívám konkrétní události tak to musí být konkrétní odevzdání neví li by se to dalo nějak snáze vyjádřit ale jste tedy asi se to šiva to když to nějak vzdávám spíš nebo jsem schopen to vzato tak nějak ne kladný vně nebo nebo je tak neosobně a není v tom ten prvek lásky láskyplných společenství není to nic v tom ten pravý prvek účasti na jeho díl protože když jsem něco vykonal tak jsem celou tu dobu pracoval na jeho poli jeho nástroji jeho silou co jeho jho jest ne a nemohu teďka říct tak stavy to když s tím musím opravdu odejít do domu s tím výsledkem odejde domu nejenom se vzdát toho více na by tam možná mokrou na tom to níž musím opravit odejde jeho domu a tam mu dále sloužit to a sem schopen mu sloužit v tom domě jedině že zakleju nevyšla nehází o události jak to třebas děláš když a o události odcházím do jeho domu místo co neučíš usebranosti nebo v soustředění který nevyžaduje vůbec žádnou minutu žádný žádným několik kteří to nebude zlomek vteřiny prostě se v hnutím a pomocí toho sám sebe obětuju když bych chtěl díl použít toho že si si uvědomil že toto si vykonal v jeho síly jeho mocí ne a za jeho režije tomu říkáš a proto musí se uzavřít to dělí všechno svou z uzávěry všechno své že se nějak tři čase nějak končit a když to nemá todleto ukončení tak se to tímhletím věčným cílem a to ne sice na zevnější a nikoliv do nikdy si tohleto správně pochopil tak budeš všechno dělat tak jako bys to a no a budeš to dělat daleko pečlivěji eště přestože by do toho dneska ale tu pečlivost a budeš to dělat daleko dokonaleji než dosud zmenším ožením energie a menším řek bych nechci říct k rozčilování je zneklidňováním ne ale daleko větším soustředěním na podstatu toho činitele totiž se přitom nemusí říkat pane bože ty to dělá s to úplně chybné ne ale musí to člověk prát od něho ne jako když je v jeho rukou jako když není sám jako když prostě jde s ním dělá s ním myslí s ním a tak dále když bratře bych takový jemný ohled na jeho přitom neztrácet o stránce nosí nemyslíte těžko vys topení když myslím tak bych to užilo o tím se zároveň na něho to to není on ale to spíš taková takový pocity s to ty že teď to nedělám sám takže to musí na zpět do takového stádia že opravdu nic nedělal rozumíte že opravdu toto dělá všecko on když vám o tom a při tom třebas vidím auto nebo nevím co dělám věda nejsou v bance nebo dělá něco ji nebo někomu se nařizujete nikomu nedává tak to vůbec nedělám místa konec protože nepotřebuje k tomu vnitřní ného než když to dospěl tak daleko ne než si uvědomovat že on je činitelem protože jestliže mám všechno od něho k tomu abych to mohl dělat tak když opravdu je pravda těžkost řekl že ani vlas nespadne hlavy bez jeho vůle ne tohleto maten tajný smysl kterému nerozumíme pořád musí tady malinkém pochopit že totiž opravdu je potom se setem toho že on všecko řídí a toto to takhle dobře všechno vychází toto tam vycházíte daleko lépe než před tím vlastně vědět udiveným na pokraji toho konání které jediná činnost a tu dybych si opustil tak tak by taky do týto bylo dobrými po divnýho nepotřebuje pánbůh ne ale pravdu možná že si byl i ti svědkem že si byl tím udiveným bude toho co si viděl že se děje ne okolo takových takhle udělali událostí takhle zatínali člověk by se sebe líčil to sám věr a tak to neudělal a protože se nesnaží to sám dělat tak to probíhá upínat než aby tam zevně nemusel jít zevně by to nemusel dělat ale štěští je to vnitřní a nedělá že vnitřně je zapojen do věčnosti takže dává vlastně nekonečno pozor co si ta věčnost přeje nic víc a vykonává jeho vůli a dosud po jeho silou tak dále vším tím co to lidskou takže by se vůbec nedivte člověk dělal zády taky že se v se nemohl on tím chlubit že ti za zavírá protože ta činnost když bohu dovolíme by působil v nás takové volně svobodně tak ta jeho činnost je zaručeně se jako závažná o tom není pochyby že to je jeho činnost by to tím brzdíme něho zázračnosti tím že to sami dělám a tohleto si o dlouho zvyklý v tom zřejmě jako každý člověk jiný všechno dělat sám a to ti právě brzdí ten přechod do modlitby tak bych neradil aby se z do těsto ty že on čím ten vnucoval protože jež kristus dobře radil nad to uskutečnit vnitřně a pak to uskutečnovat tak teprve jako ohlas toho vnitřní tečnění zažívat to zevně ano čili člověk si může když se snaží před tím konat vůli boží aspoň ne jak sem teďka radil tak může při okamžiku se celý nova jenom bohu vnitřně vyš nechce to se chce hloupostem zevně ne aby ho to nerušilo tak může přeci na způsob své modlitby nasednou tady sedátku ne ne potom pozdější na sebe také za každou událost rozumíš ale jestli pro tebe snazší ale myslím že by bylo snazší se unést svým způsobem modlitby vnitřní tak napřed bych radil tohleto se prostě tomu nebo ne ne pořád být při modlitbě mít při tom nebyl asi strašně volně činí svou mi asi neodchází s ani na snili o své vlastní vůle a kterého představy v tom tam musel mít tento výsledek že by totiž těch odnesla si sám vzpomínám že když se mu třebas řikal to písmenová cvičení že jsem že jsem prostě tohoto prosím používal jako sebeobětování a tím jsem byl dále neschopen třebas to jedno boží opakovat protože někdne slo svou paměť je se vším je vodnest k němu ne a to se musí trakční mu to podle tohoto receptu dělat když to potom uskuteční takové vnitřně tak myslím že není tak dlouhá cesta tomu zevní uskutečním protože je to podobné není to stejné léto obdobné a každá událost vymohl být takovým nositelem to by mně měla unést ovšem někdo z těch okolností že stejně klidně prováděná jako to učí modlitba dělám dojem že ani tu vnitřní modlitbu neprovádí s klidně a nepovolí bez kontrolních myšlenek musí odpadnout dělám to dobře nedělám to dobře vchází přitom něco nebo to sem opomenul v tomto rouše prostě při modlitbě člověk se nekontroluje nemá kontrolní myšlenky člověk se podobu vzdává celý i to je nebo tamtomu prostředky byste sám celý odevzdal aby to nebyla jenom při vnitřním o to nesmí jenom modlitba to by se obětování a zevně to může být ještě jenom modlitba ve kterém se přechází občas k sebeobětování pomocí těch výsledků dobrý nebo špatný tím dosáhli ale ve vnitřní modlitbě to musí být okamžitě sebeobětování to nesmí mít jinou podobu na úrovni na kterou chci do se dosáhnu tak svatých i dostat samosebou na nižší oni to není si na to že by volání a tak dosud říkal dříve takhle ne ale tadyhle to musí být tohleto ovšem to řídím samo sebou to třebas nikam nevede tak to může přejít na to sebeobětování když se na takové miseru že nedokážu třebas se spojovat s tou ježto třebas ne nikam to nebude tak obětuju podobně ale klidně jednu dobru hmyz ono myslím v těch by jenom jedna věc a to je to naléhavost že ty události jsou naléhavější kolem tebe probíhající srovnalejší než ta touha po tom čím spojení a že vlastně to naléhavosti zevních okolností těch brání aby si aby to naléhavost vnitřního úkolu na vyšší aby totiž si především na kálovství boží se ustavičně přesvědčilo tam že musí především myslím to nebo ono kdežto ježíš kristus dával přednost marii před martou pensi lepší úkol svoji životem by si řekl na tak trávíte vím to právě to že ještěs nemohl tyhlety věci vysvětlit vědom přirovnání nebo v jednom vine události a musíme si vzít na pomoc všechny události a všechno to dopoví abychom to slovní dohromady jak těchto týmu vytáčky ku nechci přítrž těch úlohách postupně si tuto myšlenku do poměrů pohledy svázán a myslím že to nebo že ho trvat a vešli možnost každého úrov na to podívat by to bylo bývalo možné třebas po přečtení do stavení a stalo se to no tak se to stane doufám obě usí mi trpěli za snímáním vylity protože to by ho na táto svědkem a důležité aby ti to přes to před hlavu vy to přemohlo ono je to dost těžké sebe přemoci sice za koupili za totiž ty máš daleko větší bych příležitost tu vůli svou uplatňovat než kterýkoliv jiný člověk když se musíš znásilňoval věcech který si člověk nemusí znásilňovat a proto ustavičně musíš okolo samostný vůli tam kde jiní člověk vůbec ani na trvat nemus jsem toto zažíval doby když jsem byl svobodný se musel s tímto způsobem jako by právě užívat veškerý svíce a proto bylo těžké do s do devět let lopotě velice těžké se dostat od vlastní vůle k tomu ostatnímu tomu plnění dně le božími tvůrčího řízení auta jdeš nějak prosinci a situace do starého výší není tebou vytvořená nýbrž do vytvořené situace víří tím že máš toto nějaký jiný cíl ne tu situaci do které výše a chci máš sebou třebas plzeň že ano a ty víš a že tam dorůstat práce jiných aby si vůbec dojem o plzni čili situace pže totiž cíl plzní to ten cíl věčný dejme tomu ano přesností takhle a musím učit uvědomovat že ty situace kterými procházíš na silnici a ta krajina to všechno by okolností které tam se koleje řadí přiodít ty jsou způsobeny tím že by za věčnosti že mysticky plzně takhle musíš mluvit na svůj ovívat že vydrží se události ne proto aby zaměstnávali sami pro sebe rozumíš nýbrž musí se proto že o že věčností a to platí pro každého člověka i proto ho do to i pro toho kdo neví o tom jíš do věčnosti kde čili ty musíš brát všechny ty věci za co se opravdově jou na události vytvořené postupem na cestě čili vytvořené milostí bohy že s níž dojet do cíle že třebas k němu blížíš to všechno známky přibližování se cíli by se vlastně zatím událostí měl být vděčen jsou jakéhokoliv druhu protože každý tak i který myš na této cestě ne přibliží při cíli takhle by by se na to hleděl tak viděti události nikdy nepřeroste přes zradu v tom smyslu že by v nich přistrčil ten cíl nebo že by ti nějak míří nevěnoval do do toho věčného smyslu života mají v tom věčném smyslu svoje místo a můžeš vytěžit nejdu do plzně totiž je li do věčnosti rozumíte tak a nikam nejedu napřed si du do věčnosti co při tom dělám to je vrozující to jsou události které prostě jsou způsobeny tím že mu to věčnosti tam dud co dělám kde sem ne jsem pořád rukou božích ten to pravda a tohleto by byl začátek velice plodné modlitby i když si to to neuvědomoval tak by to bylo velice těžké rozměr možná rozptyloval třebas jemně kam na moravu nebo bych to viděl co ti příkoří že musím něco dělat nad určitou míru a to když vím že něco se to dělá takže to součást cesty do věčnosti než pokud o tom proč jak tomu nemůže rozumět a není třeba abych to moh rozuměl umíš to ty rozumět jakým a jakým způsobem a proč je to součást prostě jedno a místo věci překonáváme věci protože to souvisí s mou cestou i s povolání se ani nevyžene to prostě tak krvi že ti připadá že ani nic při tom nedělá že se nenamáhá a stejným způsobem člověk který je na cestě k bohu když to byti správně pojímá jako dělá o tom prostředí a že přitom je více zaměřen na podstatu věci než na konkrétní události nevím si to sem to předtím řekl se lid než tam bytost nedá pouhými li opakovat ale my si tam možná vědomější jak je omezit tebou mezi protestování zavolat že totiž je třeba k tomu určitá place a i to tu vnitřní modlitbu třeba živá place a musí být člověk trpěliví a na vydej časem když zná tento princip když o něm aspoň že není sám činitelem že by schopnosti daleko lépe může uplatnit když bez kompletní vůle je uplatní když platí tak samo zřejmě jako že to od boha pochází a je to podobenství svým řízen to není stejnou samozřejmě to jenom tak trošičku to možná přibližuje tu věc když se se ti tady eště chybí vezměme si třebas tu událost v tobě dobře známo emil k panika ne ale jak jsem ti potřeboval něco vysvětlit ty liší schopen toho aby a pili předem ignota na vlastní schopnosti to zařídit po svém rozumíš aby se aby došlo křtu po vůle která blizoučko správná jinak ale aby se aby byl čas čili to vyřídit mezi námi třeba ne čili kdybych jedná podle tebe tak bych osnoval třebas nějakou příležitost nebo hledá by záminku jak mají li proto dorozumění toto vysvětlení cítích věcí ale spojená na to že neznám především vůli boží jestli to vám říct ne a jež to obou boží jež stane vystav základní spolehnutí chybí takže takovýhle věci vůbec nezařizuje nýbrž si říkám tak tohleto stane podle vůle boží vidí a pustím to úplně z mysli ve třetí je odevzdám to do boží lépe řečeno konkrétně tu událost o konkrétní povahu zespoda to vůle boží a ta vůle začne najednou působit neomylně a že kdyby se to třebas nestala my sme se nemohli domluvit o věci tak je to v nejlepším pořádku že poznal tím vůle boží a jestliže se to mluvíme a máme najednou za myslím způsobem o na stořen vypočítán možnost tak ty vidíš vidím že tady působila mu boží ale proč působila že se mi dal právo působit toto právo nedává a kdyby si dal toto právo tak by si zažíval tu zkušenost otcova tady pořád nevim zákonitě myslí zažívat a na každém kroku když se napřed staráš o věci kterých nemůžeš předvídat jak se stanou bych jedl když mu se staráš aby se stalo jenom konkrétně o to co máš momentálně před sebou to někdo nemůže a z a to je v pořádku neboť ty musíš konat to co máš vykonat ne ale osnovat něco umíš když víš že sto jsou činitele který nerozumí jsou nevypočitatelné vůle když jsou to častým to se hosté a musí to to osnovat ne číně kým program pracovní třebas o ale jsou také věci jako toto jedním do toho pracovním programu pak to odporu je to program ale bylo by dobře botám bylo vidět kdyby se tam vešlo tak takové věci těch jevů a v denním životě nesmíš starostlivě panovat si že se ty nedokážeš určité úrovně starostlivosti vymknout že se prostě pramen u dožiješ rozumíš a to je to co způsobuje že šlo lidově stav nebe zlobí jeho budiž na asi jako na tom rozbořeném ře je to možné rozbouřené a že ta bouřka nastává ne proto že že si to tam bůh přeje nýbrž že si v situaci kdy visí jako způsobuješ ano tak totiž není vyšine než si nevěstu k tomu aby nestávali situace kdybys musel takhle dramaticky jedna kdyby přirozeným způsobem vzdával určité situace bohu a nevracel se vůbec k nim myslí nýbrž neměl co udělat konkrétně sám a co musíš nechat na vůli boží neboť ta nadstavba celá na ty běžné události zázračná záležitost jak jsem se těšil a zázraky my neděláme za zrodí a pánu neboť to míry boží li kterou máme k dispozici se nedojde zatracena jenom vyšší míra a k tomu si dát větší míru zase možnosti to bohu působit si uvolnit cestu že cesta k bohu čaker cesty od sebe k bohu a nikoliv od sebe přes dohraje k sobě tím také zkazí neboť to si taky nebude k světem jednou toho to takhle spadl to byla cesta sebe k bohu ale od boha se sobě to je chyba touž musíš ustat na úrovni k bohu a ne od boha sobě po potom toto co ustavičně zažíváme od boha nám pořád do síla k nám a to ten následek že si neuvědomujeme že se začne na tebe vědy když to do pozná bohu ne ne spásy od nás tou usadí takže mám nějakou milost to může být cesta po bohatě to se stal ten odemě k bohu tak ta milost se rozvine a o sebe k bohu zase za sebe zase míří do větší rozvinutí zemi za moznost prostě tak vším máme si nevkládat nebo vy na pokušení na to zlého amen tak to je vlastně do holení otčenáše je na tom musíme hledět si takhle toneme ho názoru v nás vádí v pokušení jiné satan žádný pán bůh nás tu pokušení nemůže u a něco že myslím že je vám jasno že všude kde se mluví o satanáši by byli tak že je jasně dáno najevo že do toho pokušení vádí satan a nikoliv bůh když se tady říká neuveď nás v pokušení a prosí se bůh tak do kterého druhu pokušení nás může uvádět když na známá pokušení pochází od satana chtěl bych na to od vás odpověď podívejte se je to takhle my totiž opravdu jsme pokušení satanem jedině satanem to je pravda ale jakmile se zrozujeme na tento svět tak si děláme představu o tomto světě tato představa o tomto světě to je moc která je nám dána od boha abychom si udělali představu o tomto světě je ovšem moc která je omezena neboť je omezena na představu o tomto světě a v tom je pokušení od boha protože mám třebas představu představu o to budu představu o zlu že tou osudu o karmě o čemkoliv jiném mám představu a tyto představy jsou lidskými představami pravé se řekli že nemohu mít přednost představu o bohu ježíš kristus to dobře věděl a proto se snažil království boží připodobňovat k našemu světu a světským poměrům podobné kálovství boží a vyvolena celou řadu podobenství a čistě světské věci mému je ano je jímž je království boží podobno protože dobře že nám nemůže vytvořit představu o bohu a o jeho království takovou jaká vy přesně odpovídalo tomu království a podstatě boží proto že jim smysly a svým rozumem to nemůžeme vůbec vnímat čili neuveď nás v pokušení znamená to velice duše vysvětlím a nejsme soužení že tyhleta tahleta představa o tomto světě je to jakákoliv stavební představa například toto je sto nebo toto je dobré totéž platné to není představa která by uspokojil které bych zůstal stát a vy tady správně říkáte nýbrž a je to představa ze které se musím dostat dál do oblasti kde tato představa ne na tom moc představy ještě nemůže působit protože kristus dejme tomu radil abychom si udělali představu o království božím a dokonce a lidskou představu protože věděl že jinak než nikým si to představit nebo vedeme a proto radil jak jsme si posledně tady říkali něco co lidsky světice představitelné ale co zaručeně neodpovídá aspoň ne přesně a nebo plná velice vzdáleně tomu co to vlastně je například se mi to vzkříšení obecné ne konec světa co nad všemi lidmi tady snažil vysvětlit vám chci tyto věci zjednoduší protože když kristus to taky tady dělalo říkal máš lidskou představu o něčem si schopen potom toužit a jenom představy o tomhletom si létě nepomůže po víček vynes tomtoto světě a po věcech tohoto světa e ta velice ten to veliké pokušení to neznamená že by jako to byl nějaký hřích nebo nějaká chyba ne ale mně to prostě dáno rozsahem při liských představ a proto se snažil všemožně za prahnou do těch lidských představ věci boží větší na přirozené a představit je lidský možnostem jako třebas říkal síly boží při do veškeré moci a bude souditi v a mrtvé ne a tak dále a do na pravici při do dobří a na levici když platí věčně budu dovršíme takdále tím mi poskytl představu o něž si žádá jednu věc aby byla naléhavější než kterákoliv jiná lidská představa kdyby se mu to bylo podařilo aby tahleta provoz budil výdech byla naléhavější tak pomocí lidské představy jdi mohli v sobě vznik pocit naléhavosti najít království boží a tím se dostali z toho začarovaného okruhu těch představ lidských které nikam jak se mi tady řekli nevedou nevedou za hranice lidského života ano nějak bych chtěl k tomu darem tolik nesmíme podceňovat tyto lidské představy protože jejich moci ještě daleko více touto myslí představujeme ježíš kristus na to odhalil mocí ve stav je aby se staly mostem do věčnosti kdyby kdyby bychom chtěli jako ježíš krista chytí za slova říkat no to žádný jsou před nastal to třebas říkal amen pravím vám jsou mi námi míří zaží ten konec světa ne a přejdou do života a neoděl nebo že dítě se ženou přejdu není otá no to jsme neviděli nikdy se jsme protože jsme nebyli v žitě lidí než cítící stavy ale jak si to mohl dovolit říct jak to je v tom hodovní lad svatý marek který přeci nežil a nežil jako neznal ježíše krista a žil v jeho smrti aby žákem petrovým on pro na tohleto velice trní opakuje čili vědom toho že ježíš nelhal že se neslezl že někam vůbec žádný konec světa nýbrž těl kotě aby se ukončil svět ke chce stav které vedou smrti a přešlo se na představ které vedou k novým věčnýmu životu a pomocí to představ nastav cuku naléhavost nebo pocit naléhavosti který jediný může převést člověka z tohoto do tohoto stavu umírání do stavu znovuzrození tím ještě jednou protože ono se tam nesmí tak mockrát cova kdybych měl představu o něčem co mám vykonat a považoval bych to o čem nám cesta že vykonat za velice nutné tak bych celou svou bytostí zevním šel když kristus se snažil takovou představu lidskou představu nás vybudovat o věcech věčných nebo o věčný vztazích ale byla tak nutkavá že by byl člověk za schopen jít a a myslete viděli že ti apoštolové ti učedníci i posluchači ježíšovi za touto představou šli že to byla představa lidská a o věcech nelidských mystery nebo nadlidských která neodpovídá skutečnosti zrovna jako nic neodpovídá kožich tady vidíme to není celá skutečnost