Karel Makoň: kotouc-neident02-a (přepis nahrávky)

nevadí on se jednou splete a v tom smyslu že zjistí že to nejde tímto způsobem a pak tedy vynechá jeden z těchto prvků že třeba bude jenom klepat a nebude si otevírat nebo bude klepat tak jako by neklepal a to je ten nejlepší způsob co je to bude klepat jako by neklepal u se vrátím k tomu buddhovi když on si po tolik let přát spojení s věčným životem a všechny metody mu zkrachovaly žádnou se tam nedostal i ta poslední na kterou se nejvíc spoléhal askeze mu také nevyšla copak si myslíte že po sedmnácti letech úsilí a poslední letech u syn asketického mohl zastavit ten proud vůle který už se sice nepodobal klepání nebylo v tom nějaké duchovní cvičení které bychom mohli vytkl pán nebyla v tom žádná metoda rana askeze žádná jiná metoda je že mohl zastavit tento vztah k tomu co chtěl docílit ten vztah zastavit nemohl on zastavil faktické klepání ale klepal jiným způsobem než že fakticky klepal on začal klepat řekl bych stavem který do kterého vstoupil během těch mnoha let marných pokusů o člověk bychom mnoha let marii pokud vstoupí do určitého stavu touhy která ho provází třebaže ví že je neuspokojitelná že je neukojitelná je nevyslyšitelná ono všecko a tato touha i když fakticky neklepe ho obyčejně jemným způsobem dokáže převést říkám obyčejně protože se ještě ne podmínky které za kterých také to jde nemusíte být zatím to způsobem ale ten z nejistější způsob ježíš také ukázal že právě ve chvíli kdy všechny metody opouštěl opouštěl pomáhání lidem kdy opouštěl sám sebe všechno opouštěl kdy nevěděl ani proč ho bůh opouští v tom momentu nalezl způsob to je odevzdání ducha ten to přesně ne kterým se spojil čili to právě je stav asi který zažívá člověk když jakoukoliv metodu opustil a přesto nerezignoval na cíl ve skrytu své duše že to odevzdání ducha které mu ještě zbývá a které nastává bezděčně aniž se k tomu nějak provokuje myšlenkově pak porážky se k tomu nějaký stal že by to bylo více prohlašování nějaké odevzdání než faktické odevzdání ve se přesvědčili nesčetněkrát že jsme prohlašovali skvělými slovy a obraty to mi že se odevzdáváme že se toužíme odevzdat a předtím ne se neodevzdali protože bychom se byli odevzdali tak to dopadlo spojovacím způsobem že na straně boží jsme si pořád říkali není překážek ale protože jsme se fakticky neoddávali nýbrž jenom jenom se to prohlašovali sami sobě jsme na nalhávali že se odevzdáváme tak proto spoje nastal chtěl bych vám jenom říci že třebas kdy který do smrti cvičil vestoje bych nedává že dělal vestoje dobře věděl že nemůže v tomto postoji ztratit například pocit tělesnosti a dosáhnout toho uvnitřnění které se dostavuje když nemusím myslet na tělo protože asi nečekal že cvičení které provádí bude mít bezprostřední prvořadý smysl spojovací nýbrž že bude jenom nepřímým prostředkem pomocí něhož nechci říct se střádají ale pomocí něhož se vyprovokovávají síly které okamžiku netušeném nečekaném nepředvídaném nijak už nechtěném to je důležité najednou se rozpoutají a člověka převedou a já mám za to že přestože vestoje nemohl se spojovat že ten kerning se s bohem spojil a že toto bylo nutno říci na jeho obranu protože to si říkali jak si mohl takovou takové nemožné postavení při koncentraci zvolit když to je to nejhorší co mohl dělat musel myslet na tělo čili seděl na dvou židlích kde asi hluboce pochopil smysl koncentrace že tam se člověk má odevzdávat bohu aniž by si žádal za to odměnu on tím že stál nežádal si odměnu on si přál jenom bohu patřit a víte to je vpravdě milující člověk který chce jenom patřit a nechce za to nic který se toho komu miluje milovat bez nároků na odměnu toho jsme málokdy schopni a já myslím že by byl toho nebyl schopen ani kerning kdyby se byl uložil do polohy která by mu byla vyhovovala a kde by byl ztratil pocit tělesnosti on se nutil k tomu aby boha miloval bez následků a to bylo veliké vnitřní hrdinství a kterého si musíme velice vážit pochopitelně jeho následovníci to ne nevěděli a neděl to ani weinfurter takže pranýřovali tento jeho postoj zcela neprávem já vám proto neradím abyste se postavili při centra to by začal a to je to pravdu a indové takovou pozici nám napovídají abychom zaujali která by nám nejmíň překážela v odosobnění k zbavení se pocitu tělesnosti protože vystihujeme lépe podmínky toho spojení ale to je mechanické vystižení technické tím a jenom technikou to nejde to snese sami dokumentovali takže teprve tehdy až k tomu přistoupí vlivem okolností a z toho že náš čas vypršel bych tak řekl že nám došla trpělivost třeba být mimo toho boha a že tam do něho opravdu půjdeme hlava nehlava tak v tom případě nám bude brána otevřena neboť přítel neodbytný jak o něm ví ježíš kristus nebyl nikdy odmítnut přítel neodbytný je sice otrava pro toho je hostitele ale hostitel mu otevírá proti své vůli proto mohl ježíš kristus řekl říci že království boží je násilím dobýváno i přátelé kteří jsou neodbytní vstupují pro svou nehonit ale nedaří se jim to kolikrát ve chvíli kdy jsou právě neodbytní protože nevystihují de podmínky klidu a tak dále které přitom hrajou velkou roli a proto se nečekaně ale pro tu svou neodbytnost dostávají do toho domu božího až vystihnou ostatní podmínky o kterých nevěděli že ve chvíli neodbytnosti je nesplňovali tady mám poznámku že i sokrates meditoval vestoje a opíral se o sloup aby se stal tone v tedy v kolmé poloze upozorňuju vás na jednu věc že soustřeďovat se pod stromem nebo pod sloupem pod něčím cele kolmo nahoru má veliký význam pro zvládnutí představivosti totiž nesmíme podceňovat omezení která nám staví do cesty naše obrazotvornost my třeba když soustřeďujeme do nohou tak proudíme svou myslí dolů směrem k těm nohám a když ale má stoupat hadí síla se kterou je spojeno poznání duchovní a taky spojení s bohem tak naopak ten pro musí opačně tak se nám často stává že my nenastřádáme tu hladinu to neuměl soustřeďovat tak aby taky šel naší vůle a bez našeho příčin nahoru ten proud prany ale když se postavíme ke stromu nebo se postavíme ke sloupu a ztotožníme se s jeho postojem to znamená jeho vzestupem ze země nahoru tak napodobujeme ukřižování napodobujeme ten vzlet duše k bohu a znamená odpoutáme se snáze od země říká se že buddha a on to sám potvrdil v té poslední fázi před mě vanou byl ostrovem a u kořene stromu se soustředil no já si myslím že i ten strom mu vydatně pomohl proto že v něm ta míza jde nahoru či v něm je proudění opačné než člověku a člověku stačí se k tomuto proudu síly připojit strom ho mimovolně podporuje já nechci říci že ve sloupu je taky podobná síla ale ona tam je protože celá země vyzařuje a kde jsou výčnělky z ní ty vyzařují víc pro toho role třeba z na vršek jim tam moc dobře že posadit se na vršek a soustřeďovat tele poloviční práce tam všechno jde nahoru člověk opačně než dolů jak to normálně jde si člověk se snáze odpoutá všeho pozemského a jsem na hora zažíval lekla vnější chvíle svýho života a asi takhle asi proto výklad sporu o vzkříšení je to lukáš přišli k němu někteří ze saduceů ti popírají vzkříšení a otázali se ho mistře mojžíš nám ustanovil zemřeli něčí bratr ženatý ale bezdětný ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka bylo tedy sedm bratří oženil se první a zemřel bezdětný jeho manželka jeho manželku si vzal druhý pak třetí a stejně všech sedm nezanechali děti a zemřeli nakonec zemřela i ta žena komu zlých bude tato žena při vzkříšení a že všech sedmi přece mělo za manželku ježíš jim řekl lidé přítomného věku se žení a vdávají a však ti kteří byli uznáni za hodny dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých nežení se ani nevdávají vy už nemohou zemřít neboť jsou rovni andělům a jsou synové boží po ní ve jsou účastni vzkříšení jsou účastni vzkříšení a že mrtví vstanou naznačil i mojžíš ve vyprávění o litím keři když na nazývá spodina bohem abrahamovým bohem izákovým a bohem jakobovým bůh přece není bohem mrtvých ale živých neboť před ním jsou všichni živi někteří zákon na to řekli mistře dobře jsi odpověděl a už se neodvážili poženu otázku je bych se stanul u toho oni totiž věřili tak primitivně jako třeba katolíci že se vstane z mrtvých těch konci světa a tady ježíš jim velice jasně zodpověděl že už abrahám izák jakub vstal z mrtvých že jsou živí před tváří boží či že už mají po vzkříšení že k tomu vzkříšení nedochází někde na konci na obecném konci věku nýbrž ten konec věku je pro každého nastává pro každého tehdy když on přejde z časového do bezčasového jako se stalo u jakuba izáka a abrahama tím vysvětlil jak se má chápat kříšení je to svým způsobem kříšení s tělem neboť oni zůstávají individualitou a naší individualitou není tě jak jsme si řekli copak nevíme že moje ruka nejsem já to je moje ruka individualitě nikdo jiný moje noha nejsem já moje noha čili individualita nikde jinde té které toho času patří ruka dočasně které toho času patří noha dočasně které toho času patří tato mysl která přemýšlí také dočasně že až bude ubohá tak nebude potřebovat to přemýšlivou mysl ale je nutné si uvědomit že nastává u každého individuálně konec světa a že tady v těchto verších je to v tom sporu o kříšení skvěle vysvětleno chtěl bych říci že ne každá příprava na soustředění dopadne stejně po některé přípravě se nedokážeme přimět k touze a po jiné přípravě jsme lidmi toužícími po spojení a pak tedy také podle toho marpa koncentrace jestliže třebas už před tím než vstupujeme do soustředění toužíme po tomto spojení tak pak je veliká chyba když vkládáme ještě nějaký pohovor nebo nějaké přesvědčování nebo nějaký rozbor nebo nějaké vysvětlování pánu bohu že to dobře míníme to je zbytečné ty všechny ta všechna přípravná slova neslouží pro něho nýbrž pro nás my sebe musíme přesvědčovat my sebe získáváme svými prostředky lidskými a nepotřebujemeli se tedy získávat nezískáváme se takže potom jestliže někdo je chycen touhou a ještě do toho něco říká tak způsobí že tu touhu umenšuje třeba na minimum a je po ní veta kdežto ten který touhu nemá a považuje za nutné nebo za správné lépe řečeno aby k tomu bohu odešel aby se mu odevzdal pak musí dělat všecko možné i třeba slovní přípravu aby se mu odevzdá byl aby to dokázal ovšem jakákoliv příprava ať slovní nebo bravní nám nedopomůže k tomu aby koncentrace byla činná jestliže jsme neudělali v přípravě to co je absolutně nutné a co je velice těžké že jsme do ní vložili svůj život nebo svůj předešlý styl svůj především smysl života takže kdybyste to dělalo správně tak by stačila jedna jediná koncentrace ne dvě před kteroužto bych napřed měl nějaký starý styl ze jsem patřil sám sobě nebo v němž jsem na dvou židlích seděl a jehož jsem přešel do nového stylu do nového smyslu života kde sloužím jenom bohu protože však nedosáhneme nikdy jednou koncentrací takové radikální přeměny a to je způsobeno buď špatnou přípravou špatným rozhodnutím nebo neznalostí sama sebe tak musíme toto rozhodnutí opakovat důrazně opakovat toto rozhodnutí na té nejlepší příprava jakou můžete dělat že nechcete žít po tom soustředění na boha pro ten cíl pro jaký jste žili předtím to znamená pro sebe totiž musíte minimálně přejít a snažit se o to všemožně abyste přešli do plnění zákona nad sebou a ten je abyste nežili pro sebe nýbrž pro spasitele který se má u vás narodit a když jste dál tak potom už jenom pro spasitele který vás narodil to znamená když toto neuděláte tak se spasitel nenarodí a ještě bych chtěl něco říct když jsem tady mluvil o tom co je v souvislosti s tímhle a odejde si to že v tom není žádná protiřeč žádný rozpor se tady mluvil před chvílí o k janovi který vestoje soustřeďoval tak jsem možná dost nezdůraznil že si byl vědom že jakákoliv koncentrace to znamená jakákoliv metoda ačkoliv je nutná proto celý život soustřeďoval vestoje tedy měl nějakou metodu jakákoliv zvolil nedostačuje k tomu aby se s ní spojil nýbrž ho jenom disponuje k tomu čili on opravdu rozeznával přesně co je to klepání a to byla ta metoda a co je to otevření které není v síly člověka byla člověka bude člověku otevřeno čili nezáleželo mu na to jestli v té koncentraci bude otevřeno dále že mu na to aby správně klepal a tuto metodu vypracoval velice podrobně metodu klepání li to tak chybné že to vypracoval že on věděl že člověk nemůže být udělat kdyby si byl myslel tím klepáním zároveň si otevře tak by se byl tomu aspoň sedl aby ne nespadl zvysoka že proti tomu ale nesedl tak nepředpokládal že si otevře přestože toto cvičení duchovní považoval za spojovací v účincích to znamená ne okamžitě ale nečekaně účinky se dostaví protože člověk se disponuje čili ten rozeznával to co my nerozeznáváme klepání od otevírání klepání je moje schopnost otevírání je milost boží která je pro každého připravena ještě bych chtěl něco říci my si potř myslím možná mylně myslíme když to takhle ho nepřiznáme že musíme bohu prohlašovat svoji věrnost prošla svoji lásky prošlo s oddanost a neví co a svoji vůli obsah své vůle jako by to nevěděl on to všechno ví čili jestliže měl nějakou deklaraci provádíme tak je to jenom formulace lidského rozhodnutí někdy do to formulace není k zahození protože člověk když si formuluje své rozhodnutí upřesní je a to rozhodnutí je třeba závažnější obsažnější více je strhne na svou stranu ale všimněte si všimněte si jak rozhodnutí dělali ti kteří uspěli při rozhodnutí a na maria staň se ne to znamená velice prostě ale já ti to páně staniž mi se podle slova tvého když to chcete to znamená ona radostí překypovala to nepotřebovala bohu vyznávat ona prostě měla radost že je děvečkou páně to znam že jeho služkou a že tedy může se stát předmětem jeho vůle bortí ova tele jeho vůle nebo vezměme třeba ty apoštoly že máme o tom známku poznámku v bibli ale zákoně jakým způsobem šli za ježíšem když je dával beze slov v ho byli prohlašovali já budu tohleto a tak dále víte že v tom je veliké nebezpečí protože když to jednou prohlašoval petr jak to dopadlo viďte to my seznáme lépe to nevím prohlašovat protože se stává že máme třeba dobrou vůli a začneme se prohlašovat tuto vůli a místo aby se u nás vystupňovala tak ona se zmenšuje a nezbyde z ní nakonec úplně je rozdělením ji deklaraci promarníme vyslov víte síla duchovní kterou v sobě pociťujeme se nejsnáze promarní jakýmkoliv pohybem jakoukoliv činnost jakmile to čím du pocítíte musíte odejít po možno bez pohybu jak slovního mentálního tak fyzického z činnosti a na chvilinku se uklidnit i přesto činnosti a tím tuto touhu nebo tuto milost která se vás projevuje převedete do do sebe do svého já já nemohu radit to co říkali středověcí mystici ale aspoň se o tom zmíním že oni říkali jakákoliv činnost někteří z nich ti tak takzvaní modlitební co je to nic nedělali jakákoliv činnost člověka odvrací od boha nebo středověké pojetí mystiky které někomu dokonce vyhovovalo a já tím tuás jenom po té stránce že základ toho je pravdy o ni to byly dobře pozorované že když už na mě něco takového jde tak se nesnažím ani do toho promlouvat ani se pohybovat uklidím se utiším se lehnu sednu cokoliv nejkratším stylem se dostanu do polohy kde to mohu zažívat a zaručeně s nikým nemluvit ani se sebou máme vnitřní a vnější klid zachová vnějších té málo si zachovat i vnitřní ve znamená nevedu dialog nebe to znamená ani kontrolní myšlenky ani nějaké povzbuzování sebe sama dalšími střelnými modlitbami když to tady na mě přichází tak není třeba předem zná modlitba na opata střed a modlí o tomto případě by porušila tu vzrůstající třebas lásku a o by modlitba zůstali afektů silácky ta právě nesmí být rušena slovy může začat začít třebas podněcování ale pak jak jednou se rozpoutá ten příliv tak už potom musí se mu člověk odevzdat tak to by asi řekli jsme si tady že ta cesta nebo to klepání se skládá ze dvou částí klepámli vlastně žádám aby mně bylo otevřeno a bylo by dobře chápat ten můj přístup za klepání pochopí jedněm klepání ale nepředstírat si že něco jiného já klepám přeci proto mně bylo otevřeno ale neměl bych do toho vměšovat sebeotevírání boty by dání vlastními silami pro že žádám to je klepání to není sice v rozporu s tím puštěným opak to mě disponuje ale není to odevzdat není to v pravém slova smyslu že do mysli myslíte já tady či odevzdanosti a vy s tím si že tím že někam se soustřeďujete že tím se odevzdáváte vám to vpravdě nejde se vším a to proto že nevíte neumíte toho prostředku použít jak jsem to říkal jako nástroje to klepání je nástroj k tomu aby vám bylo otevřeno a nejlepší použití toho nástroje kterým nejvíc disponuje je že tím nástrojem že s tím na to na cesto prší že to jsem já který klepe a ne moje ruka ne nějaké slovo páně nebo tak to jsem celý já který klepe není ve mně už nezbývá nic jiného než ten kdo klepe tím se ztotožním s prostředkem kterým klepu tím se ztotožním třebas tím nová ním jména boží nebo s tím vcházením do nitra a tím začíná sebeobětování to už je přechod sebe obětováno všem člověk se má tak dalece rád že nikdy by se neobětoval to si jenom předstírá že by byl ochoten k tomu potřebuje sílu od boha aby se obětoval o musí vnuknout sílu která mu dovolí aby překonal sama sebe a tu musím že jsem první devět dělal tu chybu u soustavně že jsem do tohoto sebe odevzdávání šel sám no sice s nějakým poznáním či taky ne bez boha a my tomu do to poznání nemá tak jde úplně sám se úplně ztracené napřed a do věčnosti a říci nepovede ale já se musím umět připojit k oběti ježíšově proto je mým spasitelem že kdokoliv se k němu připojí jeho oběti tak on se za něho znovu obětuje on se za něho znovu oběti proto ježíš řekl svaté terezie vez visio je utrpení na kříži a znovu ho odevzdej to znamená on se znovu s tou terezií obětoval na kříži ho na to jak pociťovala tady se ježíš obětuje za mě už pro tu vděčnost a proto všecko se k němu připojila a ta mrtvých na tomto světě umíte mě dobře no a my vlastně musel dělat totéž milost kterou dostáváme je velice závazný závažná záležitost protože právě milost způsobuje že se posouváme kupředu že jsme si řekli že všem křestanské vyjádřeno je to milost nebyla dřiny jim bolí jinýho náboženství slovními symboly náboženství abych to bylo nemenoval jmenoval třeba zásah boží zásah pro přeberte se neděje nikdy bez bez toho že by to neznamenalo závazek toho komu ta milost byla udělena já vám to řeknu jinak když třebas jonášovi hospodin říkal že ninive padne pro svou ostudnost ne pro své špatné mravy a že mu dává asi šest neděl na polepšení tak to byla milost kterou on získá nejenom ninive mělo tu milost ale také ji měl jonáš ninive kupodivu tou milostí nepohrdlo nýbrž vzalo to jako závazek a polepšilo se jenomže milému pro náš ovi pro nebylo vhod protože to byla pro něho ostuda když jednou řekl moci boží začleněná bude veta a voni šest neděl přežili tak odešel z vyvá ben se mu taky smáli taky je to moc tohle aby byl vnikla ho ve ryba znamená musel přežít několik dní v temnotách to je symbol v temnotách na moři také svou to znamená ponořen v hlubinách temných temného poznání a teprve pak byl vyvržen až tedy tam prodělal svou smrt až ten proces který měl projít pomocí milosti musel projít násilně a pak zase byl jonášem jakým měl být čili tady jsem najednou všem příkladu ukázal jak milost je závazkem a nikoliv dojnou krávou bychom se milosti chtěli chopit a ji využívat to třeba se ani nezdá že ten vnáší chtěl využít ke své slávě vydal on chtěl o světle taky vytáhnout do přitom neměl dělat už pro tu maličkost byl trestán přestože podstatně všechno splnil on tomu městu řek správně co má dělat všechno jim to kázal správně všechno splnil ale nesplnil tuhleten základní požadavek že milost nesmí být vlastněna že žádný i takovým přeneseným slova smyslu vzdáleným jako on že se chtěl jí ozdobit ta není pro ozdobu a je proto že člověk se má podle ní zařídit má podle ní dále se odosobnit a za milost milost zase vzíti jak je prostě v tom přirovnání o hřivnách jasně řečeno dos podařil s jednou hřivnou dobře a nic z ní vůbec nenechal vím o šestá ká v přeneseném v původním slova smyslu dostal do to jedno město pak ovšem zase když jedni nehospodařil do stalose další a tak dále znamená milost za milost menší větší a tak to jde dál a tak taky ti jeho učedníci když za tu milost kterou přijali převzali tím že se stal o zedníci tady je jenom závazek chápat jako závazek vůči bližnímu kázali křtili dělali zázraky to znamená a nakonec se obětovali tak to bylo v nejlepším pořádku závazek si za ale kdokoliv z nich to nebral jako závazek nýbrž jako na prosazování vlastní vůle jak se jidáš ten zradil tuto milost a to je úplný zrádce a je to taková maličkost jenom měl svou vlastní vůli milost zase znamená další okleštění vlastní vůle ty další stupeň milosti další operní vlastní vůle další přechod na další stupeň ne si to líčili v tom té symbolice ježíšova života svatý augustin řekl že já to říkám volně samozřejmě že nositelem světla které v něm hoří a že míra toho světla se řídím jak se chová chováli se chybně nectíli toto světlo nechováli se podle toho jak si to seto přeje posvětilo se umenšuje a protože těžce nese tmu ve které jiní lidé klidně si žijí že neznají světlo ale on který zná ten rozdíl je nešťasten proto se snaží dělat dobrotu a není už to řek bych jeho předností nejle vydělá dobrotu není tedy dobrý nýbrž jenom řekl bych hnusně vypočítavý protože by se zbavil milosti která roste jemu odpovídají jí odpovídajícím harmonickým životem a jestliže život tomu neodpovídá ta milost klesá nastává odliv v tom životě člověka čili každý kdo nějakou milost přijme musí podle ní žít neboť ona má jasně zřetelný obsah to není nic jiného jak než jak se dal závazek takže každý ví co z toho vyplývá když například dejme tomu ti učedníci měli tu milost že se potkají ježíšem tak z toho vyplýval závazek chodit jenom s ježíšem s nikým jiným než ježíš ne s nějakou konkurencí která v tomto případě nebyl nějaký duchovní který ví ale rodina sounáležitosti všeho odešli s tím už nesměli chodit oni musím odít ježíše a tak dále tak to šlo ještě dál že tak vždycky ta milost která podle stupně jak se projevila zase chtěla další a důraznější a všestrannější závazek protože přinášela také já to byl druhý důsledek milosti určité sebepoznání ze kterého vyplývaly pravili to závazky li člověk dokonaleji sebe nepoznával tak by také neměl větší závazky no tím že poznává věci jinak než před tím tak také podle poznání se má zařídit čili poznání a uskutečňování má jít ruku v ruce nemá slyšíte a od vairagya neříkají noch chce závěrem našeho se dání deskách připomenout jednu zásadní větu z ježíše kterou jsme si sice mockrát vykládali ale po této stránce které ji dneska potřebuji vyložit jsem ještě nevyložil je to výrok vám obecně známý a já vám pravím že já jsem ta cesta i pravda i život a nikdo nepřichází k otci než skrze mě tohleto znamenalo když to nepochopili křesťané že si mysleli že mohou v rámci tohoto výroku li němu a pro špatné pochopení tohoto výroku i vraždit nepřátele křesťanství neboť každému přáli aby se dostal k otci a to nechtěl tak to bylo jedno asi o zavraždí přišel dostal se do pekla nebo někam jinam a to vypadá opravdu že ježíš si tak troufal že si myslel že sám jediný je schopen někoho bohu přivést a musím vám říci že měl pravdu ačkoliv takhle pochopeno je to špatně pochopeno a jak to nebudu vůbec vykládat to já jsem cesta pravda a život a stát jenom to že nikdo nepřichází inerní čili my jsme si řekli že už jsme vystopovali u ježíše krista že něco dělal z vlastní iniciativy tak například šel do jordánu nebo musel být v tom co jeho otce byl poddán a něco dělal bez té vlastní city a my jsme si tuto věc například že byl na kříži ukřižován to nebyla jeho iniciativa ba inici iniciativa židů a jiné věci třeba že byl pokřtěn to je ta cesta po které se nedá kráčet jsme si řekli ano než ho ta druhá stránka je cesta po které se kráčet dá a toto rozlišování jsme si tady hleděli v kalech ozřejmit je totiž velice důležité abychom si věděli a to si byli vědomi toho kolik od každého prostředku který užíváme na cestě můžeme očekávat nejhorší klamání jsou taková že nasadíme prostředek a očekávané výsledky se nedostavuje a do se vymlouváme že to je asi vlivem toho že to nějak střádá nebo že se nějak musíme odosobňovat nebo že nejsme dost připraveni a to obyčejně bývají neříkám vždycky ale obyčejně bývají špatné argumenty vymlouvání nebo utěšování a je škoda při tomto způsobu myšlení zůstávat hlavním důvodem proč nemáme úspěch určitými prostředky nebo proč se dostavují jenom určité úspěchy spočívá v tom že ten prostředek má jenom určitý dosah kam nás může dovésti a že představuje cestu kterou můžeme sami vykonat vlastníci a vy to znamená že se po ní dá kráčet a říká ta čili že to ještě není ta pravá cesta jak se tam také říká ta pravá cesta je taková po míše kráčet nedá říkají oni to znamená to skutečné dosahování které otisky dotahováním tedy není protože se to dá dosáhnout bych na to samo přijde vlivem připravenosti toho co jsme před tím dělali tak takováhle cesta ta není vyznačena žádným prostředkem aktivním nýbrž trpným prostředky pořád se vás upozorňoval že cesta k bohu není jenom aktivní nýbrž čím výše po ní jdeme tím více se od nás vyžaduje trpnosti a tato trpná stránka tu bychom zjednodušeně mohli nazvat odevzdaností ta je důležitá proto že právě ona nás přivádí přes přechody které bychom jak jsem na to zvyklí chtěli také provést sami protože si myslíme že si to musíme zasloužit a ve skutečnosti těchto přechodů si nikdo nezasluhuje ježíš kristus ukazoval na svém vlastním životě na těchto přechodech že tomu tak je a že byl vystaven vlivům na které neměl vliv jako osobnost a tak tedy souhrnně by se dalo říct jestliže například třeba člověk žije ctnostným životem až se ten člověk jestli ten se o ní život představuje chtění zákona nad sebou to znamená zbavení se vlastní vůle dělání nedělání tedy toho co by si člověk přál pro své osobní uspokojení nýbrž dělání toho co mu káže vyšší zákon když je mu to nepříjemné tak tímto ctnostným životem takhle uspořádaným a na celý život rozestřeným se nedostane člověk dál než ke zrození ježíše ale do nikoliv že by zrodil toho je či po zrození samotné je cesta trpná jak nám skvěle ukázala panna maria která po plně uznala staň se vůle tvá li jak jsem tomu dřív říkal přivolení to myslím že je dost slušně vyjádřeno se tím myslí toto přivolení potom na každém vyšším stupni hast stejně důležitou roli že ježíš například před ještě svou smrtí na kříži přivolil aby se stala vůle otcova ta se vůle tvá opět to staň se tam znovu vyskytuje tak nechtít od žádného prostředku více než nám může dát a nepodceňovat ten prostředek protože nás nemůže dovést až ke konci aktivní cesta a my jsme zvyklí na aktivitu ve svém životě nás nikoho nemůže přivést k výs k tomu výslednému věčnému životu tak berte si toto na vemte to na vědomí a nemějte sobě za zlé že se soustřeďujete a jak jsem vám zdá nikam to nevede to ovšem někam vede ale to jsou všechno stavy které jsou řek bych nespojovací nemystické když například nebo toho zažíváte teplo zimu když zažíváte nějaká vi máte nějaká vidění takového něco to všechno nemá mystikou nic společného nýbrž to jsou průvodní zjevy na té cestě někdy jsou tady proto aby se vám tam za žam dete když jsou logickou příčinou toho se někam soustřeďujete pak je tam vy teplo místě anebo jsou průvodními vy vzestupu třebas hadí syny a tak dále ale s pravou mystikou to nemá nic společného o kterém takové odpadní projevy které ve skutečnosti málokdy přinášejí poznání například dejme tomu kolik lidí říkalo že při stoupání hadí síly slyší cítí velikou bolest na konci páteře že vidí světlo veliké že slyší cvrkání cvrčků nebo že velkou bouřku slyší která neexistuje pro ostatní lidi nebo no takové různé projevy ale když si je člověk vyzpovídá kolik poznání z toho získali tak žádné to byly projevy které znamenaly jenom řekl bych něco tak málo jako ta hadí síla malinko bývala hlavičku a to ještě neznamená poznání kteří z nich cítili jak to provázela vy třeba a a taky to nebylo nic víc než malinké nepatrné stoupání síly které nemělo za následek žádné poznání nebo někdo zase pociťoval velký klid mír ale poznání žádné lásku žádnou nezvyšovalo to lásku ani poznání čili když to nemá tyto znaky zásadní tak to nejsou spojovací stavy každý spojovací stav přináší buď zvýšenou lásku nebo zvýšené poznání nebo rozšířené vědomí ale nikoliv jenom smyslové vjemy ty jsou vedlejší ty při tom mohou zcela chybět a ježíš kristus právem řekl že nikdo nepřijde k otci než skrze něj protože tyto stavy nezpůsobuje nic smrtelného žádná smrtelná snaha snaha tedy smrtelného člověka lépe ženo nezpůsobí tyto stavy přímo nýbrž jenom na jejich okraj člověka dovede to je mnoho ale není to vůbec spojovací stav kam člověka dovede ježíš správně řekl že on jediný to znamená tento aspekt boha tato funkce boha má na starosti aby člověka převedla do sto znamená to už nedělá člověk to dělá za něj bůh čili při tom je člověk absolutně trpný tady se do toho zase znovu plete svou činností tak má tak obrovskou moc že zabrzdí bohu tuto možnost zabrzdí mu tuto vymoženost provést na člověku a upozorňuju vás na to že ten kdo by se jenom snažil že pro tu svoji snahu by mohl zabrzdit možnost vstupu do boha do věčnosti on musí umět od té snahy také ustoupit ne nadlouho ale na tak dlouho ale hlavně tak intenzivně aby mu z ní pro tu chvíli nic konkrétního nezbylo aby už byla jenom touha která stála za tou snahou to o to se nemusí stát aby se to to hlasů stala protože ta vždycky je silnější než se ta konkrétní činnost do té konkrétní činnosti člověk totiž musí svou aktivitou vstupovat kdežto do toho doznívání konkrétní činnosti vstupovat nesmí ta doznívá sama to je samovolná síla která přežívá jakoukoliv činnost neboť je zákulisím veškeré aktivní činnosti například jsme si to ukázali už minulosti na víře naučená víra je aktivní činnost ale za ní stojí samovolná víra která je trpné povahy a není proto zbytečné naučenou víru mít i když samo o sobě je to neužitečné samo o sobě protože dokud bychom se řídili jenom naučenou vírou tak to nemá spojovací účinky i musíme umět od své víry také odstoupit ano jako od všeho naučeného a když my se modlíme jakýmkoliv způsobem tak je to otázka paměti ať si to děláme sebe jednodušeji sebezjednodušenější modlitba tak je to otázka paměti říkám kdy slovo boží ten přeci to tak paměť je toto musím pamatovat já musím říkat když je to zvýšení zvýšen cit tak je to maska paměti protože já ten cit musím mít v paměti a tak dále čili to všecko paměť pokud v ničeho zapletena to všecko nás pořád udržuje v prostoru a v času kdežto trpnost znamená opuštění všech těchto vymožeností kterými zde žijeme takže jestliže ještě opakuji jednou řekl ježíš že jedině první se může jít to znamená je něk z tohoto projeveného boha se může přistoupit k bohu otci který je pořád stavu na nebesích a neprojeven tak měl pravdu protože tím řekl dokud se mi neodevzdáte dokud mě nebudete následovat dokud sebe nezapřete i v tom nejlepším slova smyslu to znamená když děláte dobře tak se musíte umět zapřít avili se s tím přestat na chvíli tak já nemohu vás odvésti otci a že to tam není přímo v tom řečeno ale je tomu tak nutno rozumět protože my nejsme bohem ať ho říkal že skrze něj se jde tak je to činnost kterou neděláme my čili při tom nesmíme být činný když tady ježíš řekl já jsem cesta i pravda i život tak byste řekli na tak vlastně každý krok na této cestě vlastně dělá on anebo by se mohlo vysvětlit také že on označil cestu já začít zůstat ve cesty napřed po které se dá kráčet a my jsme si vysvětlujíce si jeho život řekli že tomu tak je že je to cesta po které se dá kráčet ovšem je to cesta po které se dá kráčet způsobem který jsme si už detailně vysvětlili že totiž jde se po té cestě a musíme vždycky dos dospět do stádia kdy vyčerpáme na určitém stupni všechny lidské možnosti a v tom momentu kdybychom chtěli dál tím silami tak se z místa nehneme a tady potom platí že on je cestou po které se kráčet nedá protože tady musí zakročit on aby nás převedl na další stupeň tady se musíme opřít o jeho sílu čili musíme zůstat trpí a zase potom to je cesta dál po které se kráčet dá kdyby tomu tak třebas nebylo tak by nebylo možné aby on nechal své sotva řek bych narozené učedníky sotva se ocitnuvší ve stavu učedníků dělat zázraky nebo křtít podobně to znamená dělat veliké skutky on zároveň působil v nich jako ta trpná síla která měla daleko větší moc než měli oni čili my když to takhle samo sebou vysvětlujeme tak my si vy máte z toho dojem že dlouho děláme všechno sami a pak najednou se tady pán bůh a udělá nějakou změnu tohleto jak to ukázal že kristus dvě řek bych schematická ukázka nemůže se to jinak ukázat ale tady o tom při tom případu i jako třeba při různých podobenstvích třeba při těch hřivnách platí že on tu to podobenství nemohl říkat do nekonečna to nemohl říkat třeba a bylo by to neužitečné o že kdo už rozumí jednou z ducha tak už rozumí tomu celému nemoc ba říkat za jednu života než jedno město za to město dostaneš jeden stát a takhle dále a potom třeba celou soustavu sluneční takhle na to nemohl jít ale ve skutečnosti je to soustavná činnost boží v nás která má trpnou povaha povahu je to soustavné působení boží které probíhá souběžně s naší činnost takže dejme tomu během soustředění můžete tisíckrát přecházet do té trpnosti během několika krátkých byl to znamená v té nějakého din nebo tak mockrát můžete přecházet do té trpnosti a jestli to neděláte tak se proviňujete že se dost svého čili neodstupujete od svého vlastnit a tím už si znemožňujete další postup takže když řekl já jsem cesta tak řekl já jsem cesta i taková sta po které se kráčet dá i po které já vás vedu znamená po které vy sami nekráčíte a zrovna tak řekl že jsem já jsem pravda tak je to i pravda kterou jak vidíte můžeme zčásti pochopit ale nedělejte si iluze že byste ji pochopili tak že by že by to bylo dostačující totiž toto pochopení které my si rozumem tady přednášíme prospíme to není pochopení které by nás poutalo do nás jenom třeba překvapuje na na chvilinku nadchne ale museli bychom si je pořád předvádět aby nás znovu a znovu nadchla nakonec bys to všechno otupělo kdežto poznání které on najednou ne postupně poskytuje člověku ve velkém kvantu hlavně velké hloubce to je poznání ohromující svou hloubkou a převádějící člověka do jiného způsobu chápání věcí takže takové poznání je světlem toho člověka trvalým které neuhasíná které se pamětně nemusí obnovovat to se obnovuje jenom tím stavem který se postupně prohlubuje a když nám takže ještě bych to mohl říct znovu nezáleží že také pravda kterou on hlásal do určité stránky je dostupná i rozumu i našim citům našemu chápání a tak po této stránce je to cesta po které se dá kráčet ale ta pravda kterou najednou vidíme zčista jasna ze všech stran takže ji nemůžeme vůbec lidsky vyjádřit jelikož bych ji kdybychom slovy bychom ji vyjadřovali sky o jedné strany tato pravda takhle viděná ze všech stran najednou inspirovaně do nás vložená nebo vlitá to je cesta po které my jsme nekráčeli a nikdy kráčet nebudeme že ta je tady najednou zdánlivě bez našeho přičinění sme se jenom tomu disponovali proto říkám zdánlivě dispozice tady byla ale nic víc každý krok do této pravdy musel za nás udělat a totéž platí o našem životě život který tady žijeme od narození až k smrti ž ho nazval smrtí tak jako tak ale řekněme že je to život abychom si umožnili vůbec náš výklad tak tento život je velice málo z toho co pravým životem věčným je takže tento život má pro nás málo bodů které by nás přenášely nebo bych které by nás které by nás způsobovaly překotný růst ve vědomí my musíme tvrdě jak to je řečeno o pádu z ráje dobývat svůj chléb i po stránce intelektuální i po stránce citu dorůstáme pomalinku postupně do nějakého pochopení nebo do plnosti života a zase odumíráme a tak je až k hrobu ale tento život který do nás práná bůh to je život ke kterému se tímto životem když ho žijeme tak jak jsme se naučili od ježíše a je nadstavby jeho života z té symboliky jeho života když tímto způsobem jdeme následujeme ježíše tak na nás najednou spadá nebo jsme podílníky vyššího způsobu života který je mnohanásobkem tohoto života který žijeme který nám otevírá široké obzory jak poznání tak lásky tak všeho ostatního ale především nás zbavuje postupně pocitu oddělenosti a to samo o sobě je poznatek který bych bývá ze života žitého duchovně který je tak ohromující který vede k tolika novým vlastnostem že můžeme říct že z člověka dělá vlastně boha nebo věčnou bytost protože člověk už nežije v sobě jenom a jenom pro sebe nýbrž je pro ty ostatní a nakonec když to dobře dopadne stejnou měrou jako pro sebe neboť víc od člověka ani ježíš kristus nechtěl se tedy společné cesty a už jste si jistě že ten kousek který jsme tady li se podobal cestě učedníků do emaus s těmi všichni se byli těmito učedníky že nám tady ježíš vykládal proč všechno se muselo stát proč se musel narodit v betlémě proč musel vstoupit do jordánu proč musel zemřít na kříži proč musel vstát z mrtvých to nedělal kvůli sobě nýbrž k nám a svatí kteří ho následovali nám říkali říkají že to dělá pořád u li nám že ustavičně li nám se rodí nás vstupuje do jordánu na kříž vstává z mrtvých a my si musíme jenom přát abychom byli svědky toho že co jsme slyšeli a to jsme viděli končí tím že se promění před našimi tvářemi že ho poznáme v tom všem dění které se kolem nás tady odehrává že je to on který nás proměňuje že on tou cestou o které bychom sami nedokázali jít ani krok po ní udělat leda se snažit a proto vás prosím abyste z této cesty nesestupovali šli ustavičně do emauz a věřili že ten ježíš proměň se před vámi tak abyste ho poznali těch svých krocích že taky promění vaše nitra abyste se s ním podíleli na věčném životě a jeho žízním blíží dějí dílo jiní lodí i jiní nyní ví o ííí li