Karel Makoň: kotouc-neident02-c (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

A je jim. Jednu prakticky neznamená že byste si měli myslet že to jediná možnost povznesení.. Ale je nutno aby lidský život pokud v něm není složka práce v domě hospodářově víte co znamená nýbrž pokud se skládá jedině z práci na poli to víte z toho postavení služebníka nebo se dali že kvalit te. Aby měl aspoň každý den tohleto oddálení od země chápete v tom symbolu postavení služebníka když ten člověk odešel z pole a přišel do domu hospodářova tak odešel z země na které pracoval je to jasné. Čili toto když neumíme my vejít zatím do domu otcova. Je zástupně nutné aspoň dokázat tím že odstoupíme aspoň poněkud malinko. Od toho pozemského od toho styku se zemí to by se mělo stát podle názoru některých autorů hlavně kerninga i fyzicky. Indové to dělají ti způsobem že zauzlí nohy. A tím nedovolí praně styk se zemí tím se pranicky nestýkají se zemí. Oni vedou nazpět tu pranu ty chodidla jsou obráceny v kterém vzhůru chodidla kterými prana normálně přebytečná prana při každém dechu přetéká nohami do země. Tedy že to dokonce vidí ty stopy po člověku na zemi. Kdežto indové radí padmasanu to znamená pro tu svou pozici kde se nic z toho co do člověka vniká nevrací do země nýbrž nabývá novou funkci v těle. Tato nová funkce spočívá tom že ten člověk obrací směrem prany. Jered nahoru a tím probouzí nehmotná nervová střediska která normálně. Jsou uzavřena a z těchto středisek do toho člověka vstupují schopnosti nebo rozvíjejí se v schopnosti. Mohl můžeme říci křesťansky dary které předtím vůbec neměl a které jsou absolutně nutné pro další vzestup kdyby čl samosebou kdyby člověk je zaměnil za cíl. Tak by se všech tyto dary podobaly říká ramakrišna výkalům malomocné ženy siddhis. Ty dary jsou to jenom proto aby popohnaly vývoj to a v evropě nám kerning radil. Zřejmě pod dojmem jak porozuměl ježíši kristu když tvé nohy budou čisté bude celé tělo čisté. Abychom se soustřeďovali do nohou a tím že soustřeďujeme do nohou opakujíce třebas jenom boží tak tam vytvoříme protože bych pranickou závoru zahuštěním prany takové že přes tohoto zahuštění dále další prana přetýkat nemůže tam jste pranicky saturováni v těch nohách a. Vybití prany může nastat jenom dotykem žák nějakým živým organismem je zajímavý že když tam soustředíte pranu tak ta prana přestane odcházet do do země jenom živý organizmus ji může přejmout tak na příklad třebas ramakrišna se soustředil do nohou a praštil tou novou věta. Vy do prsou a tím mu otevřel pro prost anahata se soustředil tu pranu v noze tak že ona rázem otevřela tím proudem ten proto anahata a když se tam soustředíme tedy bez mezer do těch nohou nebo se říkat jak tak těla. Se tam prana držím je její hladina stoupá to znamená intenzita hladiny. Nápoji pranický stoupá a dostane se k páteři jenomže v evropě nesplňujeme podmínky indické to znamená li platně nás třeba klame správnou pozici toho představu takže tato prana málokdy ano let řídkých případech může postupovat nahoru. Od muladhary přes svadhistanu manipuru a dál těmi lotosy v páteři. A musí se spokojit s tím že prochází postranními kanálky kterými je ida a pingala a potom jenom tam kde tyto kanálky protínají vod prosili. Například jen jeden ten průsečík těchto. Dvou je v anahatě uprostřed prsou jenom tam dočasně pokud my se soustřeďujeme. Toto proudění prany nahoru způsobuje otevření tohoto lotosu k takže i my otevřením lotosu anahata pociťujeme lásku nesmírnou lásku jenomže jakmile přestaneme koncentrovat tak to se u vás na pero to z zase povalit za víra. A nechtějte nemějte si to za zlé a nechtějte aby do zůstal otevřen protože k tomu nejsou prostředky. To by se museli pořád soustřeďovat na to není možné čili jestliže pociťujete po nějaké koncentraci třebas velikou lásku k bohu nebo aspoň zanícení tak to zase zhasne. A není není to vaše vina nepromarnili jste to nepřivlastnili jste si to to není tady v tomto není chyba. Nýbrž přestali jste se koncentrovat patro prostředků vlak a ta prana velice snadno stoupá idou a o by mnou po není tak mi to že není to ovšem v pravém slova smyslu stoupání hadí síly jenom postranní takový kdy náhražkový tok ale křesťani kteří toto neznali. By byli bývali na tom velice zle kdyby nebyli znali nějakou jinou metodu a se nazval metodou shora znamená křesťani mylně si přestávali že bůh je na nebi to znamená nebe nepovažovali za stav nýbrž něco nad sebou to dobře víte to se ještě třeba. Vyčtli domnívají možná nebo prababičky. A proto obraceli rodu pro na oči vzhůru a odtamtud si doprošoval li. Boží pomoc z na tom není všechno špatné. Je to protože tatáž síla individualizovaná které říkáme ve člověku hadí síla. To je ta pasivní stránka a ad prána teta aktivní stránka téže vesmírové síly existuje taky ve vesmíru a my když upíráme svůj zrak nahoru to znamená nad sebe tak vytváříme jakýsi hromosvod po kterém tato síla do nás hora plýtvá. Samozřejmě toto splývání vplývání síly shora naráží zase jiný na jiné potíže že ani ten hořejšek. Není čistý a že tam narážet prosila nové překážky. Ale o tom nebudu se tady zmiňovat je to cesta účinná a zajímá vás jistě že ji znala příklad odstavena než. Tak česká ve styku možná s jinými ještě mystiky ale také hlavně s partnerkou životní duchovní cestou k s paní spasit li na na svatou klárou a z něho je si potom dopisy takže my víme že tyto praktiky z tehdy za přemyslovců byly známy a tak to by bylo o té. Cestě shora zatím všechno soustředění samo o sobě nemůže být nikdy technickou záležitost ono všechno co vám tady říkam vypadá tak jako že to nějaká technika které kterou chceš víme. Soustředění onoho pokoje ne na božího nebo tak a tím se to věží nikdo se mechanicky dnes duchovní. A jestliže nemá vrcholný zájem aby přešel do věčného života nebo to jedn jeden případ nebo jestliže nemá lásku boku druhý případ žádoucnější to vše se těžko skok. Si ji vymodlit a jestliže toto nemá tak pak to jeho cvičení je hluché protože ho dělám mechanicky nebo brzo se z mechanismy. Když začátku nějaký zájem o věc tak opadne tento zájem protože není podpořen dost než něhou měrou lásky takže bych vám všem doporučoval abyste při jakémkoliv. Technickém prostředku. Napojení na boha vždycky přizvali lásku hleděli se v podněcovat myslím že bych měl hned při ještě při že bych nemyslel tím se podněcovali jenom k lásce srdcem citem abyste rozněcovali ty to že domem v proti tomu ale to své meze protože city musí odpadnout city neudržíte dlouho na určité úrovni která doporučila tu tolik těch spisů abyste se pod ně. Co je třebas i intelektuálně abyste se přesvědčovali abyste hledali se úkazy abyste se jimi řídili abyste tedy měli řekl bych i takovou lásku možná aby řek nikoliv horkou ale studenou uvážit živou abyste uznali že v pravdě hodno hodů spojeno jest milovati boha asi tak a že to to hlavní to neví ježíše vizte pořádku od do ti a. Kdybyste se chtěli před o lásce více zabydlit vám doporučuji pěstovat lásku bližnímu tak že byste z toho nic neměli o tak takhle teď to vám chci vysvětlit jakým způsobem jak se předejít tomu pomalému postupu člověka na cestě. se tomu pomalému způsobu postupu který je způsoben tím že člověk není vůbec schopen upřímně když si to přeje fakticky přejít proto na druhou stranu přes řeku na druhý břeh a protože ve skutečnosti přeje. Na jedné straně spásu pro sebe a na druhé straně miluje nějakým způsobem boha kdyby jenom miloval boha jak je krásně symbolicky naznačeno tím postavením svatého jana miláčka páně pak tedy styk na tak by nebylo vůbec žádných potí dělal co by to všechno hladce kdyby všechno bylo postaveno poklad. Lásky ale protože pokoušel to u nikoho není že by výhradně miloval boha že by se od něho nevzdaloval jak je tam symbolicky řečeno byl mu pořád nablízku. Svatý jan byl přímo u něho u toho ježíš. Mám tedy česky vyjádřeno tak protože ten tento stav nezažíváme my nejsme pořád u něho my jsme často tak u sebe u svých věcí že patříme sobě aspoň stejnou měrou jako bohu co to znamená že jsem na dvou židlích stává se někdy pro pro zaneprázdění které máme že sobě patříme daleko víc nebo výhradně jenom sobě. Kde se činíme pokání tak výhradně patříme po v ale to je taková houpačka se tam na kterou není z pole čili ono se vždycky ale doporučuje před jaký jakoukoliv koncentrací wu. Pokud možno podnítit se k zaujetí. Protože jakmile člověk není bezprostředně před tím vstupem nebo před tím prostředkem který ke vstupu používá zaujat tak od začátku ho strhává ta druhá puká nebo toto rád část jeho já. Které miluje sama sebe. A kterému vůbec nic není do toho že ten člověk miluje boha ovšem děje na to veliká výhoda i v tomto systému i v tomto sedění na dvou židlích nemá to všechno jenom nevýhodu že když ten který sebe miluje. Protože čím dokonaleji se ten miluje tím víc si přeje pro sebe dobro čili si taky pro sebe dokonaleji přeje spásu. Čili nemůže se mít za zlé tomuto člověku a nemůže se považovat za špatné když si spásu pro sebe přeje. Tak to samozřejmě následky jenom narození ježíše a nikoliv ukřižování zmrtvýchvstání a vzkříšení a znovuzrození to po konečné nýbrž jenom částečné do takové měli jak to dovoluje tato sebeláska a není to míra malá své ale je to míra spravedlivá aby člověk totiž měl možnost z pozice ve které je. Upřímně bez přetvářky jít kupředu že totiž šelem kdyby se musel před tvá že to dělá všechno z lásky bohu ano tak by se brzo odhalil že to není pravda. Svatý petr si to nalhával taky a musel trpce doznat že se byl s pláčem to doznal. Takže bych chtěl zavřít tuhletu část původu. Že by se měl ten člověk bez post když starat o vlastní spásu neboť to odpovídá jeho založení že si pro sebe ty věci přeje kdyby přitom miloval aspoň trošku pána boha tak by to taky mohl dělat z lásky němu čím větší měrou by to dělal z lásky k němu. Tím by byla větší naděje. Že by ta láska boží se projevila například při tom používání spojovacích prostředků. O koncentrace. A projevila by se tím způsobem se ten pán bůh by si ho k sobě bral si by se do k sobě bral tak ten člověk by musel cítit umírání proč protože by ho trhal od toho jeho zevního já. Od tu od toho jeho sobectví atd to by se vůli byl jevilo jako vnitřní umírání. Čili vnitřní umírání zažívá intenzivněji je k k k a i ten kdo sebe hodně miluje. A nezažíval ho intenzivně třeba svatý jan který miloval věcí. Který miloval boha. Tady vám myslím ve zkratce se do proč tam ty krize jsou buď velice věrné anebo vůbec žádné ono totiž není pravděpodobné že by jenom proto o tak plně nabity krise wu plně mohl odstranit ale je pravděpodobné že se mu při této cestě za vám nemohu nabízet lásku k bohu vás nemohu této lásce učit pochopitelně. Protože kdybych vás dokázal že to pro nás se naučit tak bych nemusel dělat to o co s vámi chci udělat protože vy byste bez krizí bez vnitřního umírání šli tam ano. Kam vám chci pomoci. A teď ještě dál tak jestliže je tomu takhle že ten člověk sebe miluje a že pro sebe hledá spásu. A tak se potom začne vyd a že ta spása nepřichází. Protože doufám přes provedlo bytostem pochopili že ta spása potom může přijít jenom na anebo jako důsledek nebo pokud nějaké krizi kde on ztratí sama sebe by se mu rozplyne v nic ta jeho touha po sebespáse. Že se mu ukáže jako nemožné sebe spasit. Kdy se ukáže svým slabí než aby mohl toto dokázal a platí tedy po tomto před jakoukoliv metodou nebo od toho od nešlo ovšem kdy byl tu metodu neužíval tak se dostal k krajnosti kdy vyčerpal všechny lidské možnosti tou metodou ale nebyl by se dostal k krizi toho vyprázdnění a nebyl by se dostat k tomu přechodu.. Ten na to vyprázdnění od sama sebe se provést také technicky a toto provedení technické si teď budeme předvádět. To je s vaším dovolením na odstraňování. O odlučování se od části která vám brání v tom. Přejít na druhou stranu to znamená my se teďka spolu budeme loučit s tím člověkem který si přeje spásu pro sebe. A budeme bez ohledně bez ohledu na něj kráčet tam kde on nesmí existovat. Této dočasné této provizorní podobě které se vivo od narození a to jeho od ní. F. Toto které ještě existuje se především projevuje v denním běžném stavu vědomí tím že člověk přemýšlí v ní. A proto jak jsem si všiml z těch vašich poznámek. Ano je třeba ne mu znemožňovat zakazovat přemýšlení ale umožnit mu ho aby nedělal rozbory. Aby. Byl aby ta mysl byla naplněna něčím co nedovoluje ještě něco jiného dělat vedle toho. A k tomu se nejlíp hodí když žena budete. Dělat nebo nařídíte nebo budete mít k tomu aby dělala něco co ji plně zaujme. Čili by člověk děl v koncentraci přistupovat s dokonalým zaujetím pokud možno. dělat jenom tak dlouho dokud je zaujat. A upozorňuju vás také že jestli například se soustřeďujete na nějaké a tak v tomto případě jsem myslel tím přípravné soustředění to teď při těhletěch bázích které my spolu děláme nebo které mezi tím děláte musíte vypustit protože dáváte mysli příliš mnoho času k tomu aby se rozběhla kdy musíte ihned začít s jménem božím. Ke kterému se cítíte poutáni. To znamená vy musíte toto jméno boží pokud vám to jde použít jako nosný prostředek. K přechodu do věčnosti bez ohledu na to že to unesení ve zemi za následek vaší vnitřní smrt vy si musíte přát. Pomocí do prostředku být odnesen k bohu trošičku pozměnit ten způsob který jsem po vodě radil ano. A proto vám později ještě možná během dneska poradím jak pozměnit ještě i. Tu techniku toho duchovního cvičení za tím bych vás prosil jakmile se budete cítit podnícení. K tomu jak nebudete mít touhu sebe opustit v tom smyslu. Že sebe obětujete k bohu než sebe nabídne te bohu tak to proveďte bez meškání a neprovádějte to dlouho protože toho nejste schopni po jednom takovou dobu dokud se opravdu do obětovat ale jsem bez tebe na to vůbec neprovádějte protože byste příliš velkým skokem se dostávali z jedné pozice do druhé z jednoho stavu prvého ten skok byste nebyli schopni provést nebo by vás tak. Unavil že po tom skoku byste tam na jiné úrovni jenom usedali únavou a nebyli byste schopni toho bystré soustředěnosti toho bystrého kroku směrem do věčnosti prosím teď bych chtěl vám dát několik. Poznámek připojit k tomu jakou technikou by člověk měl se soustřeďovat. Pomocí prostředku který který jmenujeme jméno boží nebo něco takového tento prostředek totiž sloužit k tomu v aby na minimum z menší žil. Zjednodušil povídavost lidské mysli ta povídavost je základem přemýšlivosti člověka. A dokud člověk se nepřiměje k tomu a pak a aby nepřemýšlel a tedy taky aby nepovídal tak není nejmenší naděje že se ocitne v mysli která kterou bych nazval zdrojová která je úplně pak přesně a řekl bych doslova ve spojení. Stole vrcholným poznáním a přes kterou jedině toto poznání se k nám může vlít ten totiž možná že někteří mystikové měli hlasy. A že byste mně mohli odporovat že mluvili třebas s pannou marií s ježíšem v a podobně víte promiňte mně ale tohleto nemohu při ve dvacátém století. Vůbec považovat za vhodné pro tu stoly do byl velice mírně protože kdybych se teoreticky vyjádřil lépe tak by řekl je to přetlumočení lidské chová bylo toho nemluveného slova. Jeden příklad když například třeba ježíš na hoře tabor mluvil s mojžíšem a s eliášem jak. Se to zdálo těm třem učedníkům páně tak nepotřeboval s nimi vůbec mluvit a nebyla to vůbec žádná řeč jim se to zprostředkovalo jako mluvení to bylo jejich přetlumočení a silně pochybuji že si toho vůbec něco zapamatovali. Protože to co se tam dělo. Tím způsobem předávání nebo přetékáním jedné mysli do druhé tím obcováním svatých že k tomu říká katolické církvi e to je něco daleko. Obsažnějšího než co může lidská mysl vůbec pojmout. A protože my míříme touto cestou také k poznání. Které ten význam že nás zbavuje veškerých starost jelikož věci správně poznáváme nejsme nikdy na rozpacích. Tak el tak musíme stát o to aby ta mysl která pořád mění svojí podobu jak tomu říká patandžali jenom z z z z z si do klid že tu byla zastavena protože to ale dokážeme najednou tak to dokazujeme aspoň částečně s tím že opakujeme třeba jméno boží. A tohleto samozřejmě ještě její jiný význam že totiž jestliže jsme správně připraveni aspoň cestou lásky srdcem tak majíce poměr k tomuto jménu atd tupou pokryt kterému říkáme tat tak můžeme tím také stupňovat zaujetí bych byl nerad kdybyste v tom viděli jenom techniku kdybych. A kdyby se v tom viděli také možnost se zaujmou proto bych vám radil abyste se nebáli mezi jednotlivá slova. Třebas mezi jméno boží žádat ticho v ní. Nebo vláda dokonce kdyby se do toho ticha dostávala pořád nějaká jiná slova jiné myšlenky na třeba střelnou modlitbu zavolat nebo projevit odhodlání se odevzdat. To začátku je daleko lepší než civění nesmíte si myslet že najednou přejdete do soustředění. Tak jak je to míněno jak je v záměru tohoto opakování ne na božího za mělo toto padne na božího totiž je že zaujetí tak stoupne že nebudu a moci volat z toho důvodu že budu tak zaujat že ani jediné slovo by nevyjadřovalo dostatečně do budeš je hluboce toto zaujetí. Takže to zaujetí přemůže a nechci říct budu zírat o to tak křesťansky říká to otázka nazírání kontemplace. Ale budu prostě vnitřně přesvědčen jist že buď jsem. Se přibližuji k bohu anebo on ke mně to jednak si to před tu moč víte a. A tahleta stránka je velice důležitá abyste ji nebrzdili tím že se obávali třeba že tam vstoupí nějaká myšlenka mezi to a tím si myslel že to porušíte nebo abyste si mysleli že musíte bez mezer to jméno boží říkat jak by to někteří tomuto že doporučují to vůbec není začátku zapotřebí ten daleko důležitější je aby. To stupňovalo zaujetí dělat to takovým způsobem asi takovým mezerami které mně vyhovují tak ukaž čeho člověka je to jinak někoho je to lepší když například řekne to jméno boží. A jaksi se s ním se za ze jsem do toho centra božího. O někoho se lepším pláště u velice povídavých povah není když ustavičně volá protože možná že to výraz jeho naléhavosti jeho potřeby. A někdo tedy k tu volal jsou v ale v jednom kuse a jiný že se třebas. Podala láskyplně atd ten nebude podat tímto způsobem tak bych jim povídáním rozumíte mně vy to musíte přizpůsobit svým potřebám toto vy sami musíte vět jak udělat to není možno nějak napovědět jednoznačně pro každého stejně. Tak. A teď nelze také samozřejmě vedle tohoto co vám tady říkám podceňovat techniku. Kdyby jistě jste seznámeni aspoň částečně s technickou jógy technikou jógy když tón se do tohoto roku tím na další jógy. Jaká je to pracná technika to opravdu punc starověkosti kde stejně pracné bylo to chtění toho zákona který je nad člověkem to byly pracné před kdysi do detailu propracované které sešněrovávali člověka na každém kroku a na každém způsobu myšlení a tohleto pochází právě z starověké doby kdy člověk považoval za nutné potem dovedl. Člověka od za nutné mu dát dokonalé předpisy aby nemohl uhnout. Ale ještě hlídal osobně tak tohleto nám není zapotřebí. Přesto bych ale byl rád kdybyste udělej nějaký kompromis nemůžeme se zase vůbec. Nebo dokonale bez techniky obejít my musíme takovou takové minimum techniky přidat přidat to nesmí být základ přidat. Aby nás technika nezaujal do míry že bychom pro techniku zapomněli na. To zaujetí ale na druhé straně aby nás netechnický přístup vyrušoval ten nás nesmí rušit že to děláme špatně že například dejme tomu je v tom něco jako trhání sám sebou že v tom není plynulost že v tom není před splývání protože když byste mluvili s někým kdo zažil výsledek takové činnosti. Tak vám řekne že výsledek takového snažení je tiché přeplývání. A jestliže toto je více tak je živé a priori předem přizpůsobit celé celou svoji techniku tomuto tichému. Přeplývání kterým to končí kterým to vrcholí. No a tak taky to jméno boží musí být vyslovována tak aby bylo harmonickým před vplývání aby. Čist aby. Maximálně odpovídalo tomu účinku který to mít a také abych to nebo něčím jiným než tím jménem pro by se totiž mohlo stát že byste řekli něco jiného než to jméno boží. Například kdybych vyslovoval í tak všimněte si že to tím na začátku něco co se podobá zvuku to to není nebo též na čáku zase ten zvuk tentýž duch tad. Než se dostal do toho é tak je tam to to hlasné a hrdelní to by každé to písmeno kdybyste čekali špatně neplynule tak byste pomocí hrdelního zvuku uváděli každou tu hlásku což bylo za následek že byste velice těžko se dostávali do klidu který z toho vyplývat. Ty hlásky musí býti opravdu jenom těmi hláskami protože jenom ony jsou nejjednodušší povídavou formou kdybychom to řekli vědečtěji tak bychom řekli základem viděním které může reprodukovat lidské hrdlo nebo lidská mysl i myslí která se to pochovat let tak to v tom základní základní v tom smyslu že odpovídá základnímu chvění ve vesmíru. Počátkům stvoření. Čili my se tímto způsobem přetváříme do my přecházíme do milio miliardy let třeba do začátku nějakého stvoření a. Tam jenom krok k tomu nestvořenému čili o to nám tu jde abychom překonali asi jako embryum v lidském těle překonává to to o ty to z nej směrem od začátku k nám tak abychom my totéž udělali od nás k tomu začátku. Abychom opravdu se znovu narodili někde v bohu nakonec ano. Od to o tenhleten princip jde a tohleto všech tento vliv toto cvičení. Je to toto duchovní modlitba když se správně vykonává čili nelze zanedbávat techniku.. Takže i když jsem si vědom že těmito technickými poznámkami velice nepatrně přispěji k úspěchu. Který je žádoucí na této cestě. Této při tomto způsobu modlitby tak není to zanedbatelné protože by teče byste se potýkali s těžkostmi které. Mohou na začátku odpadnout. Tak chtěl jsem vám vysvětlit jak se mají tedy jednotlivá písmeno toho jména božího vyslovovat. Nasadit a duševně to jde daleko snáze než když to budu vyslovovat. to musím ale vyslovit v tom v v tom je určitá potíž toto slovo se nikdy nevyslovuje nahlas. Ten. to musím vyslovit tak aby vám napověděl jak máte nasazovat tuto písmena či nemáte rozsuzovat i jiní aby tane rod do kola nýbrž do toho musíte přecházet třebas se z neslyšitelného po slyšitelné. Protože právě zabarvením proto písmene se o tom říkal. Ten se teprv rozpoutává dejme tomu i ta harmonie barev která sama osobě taky chvěním kterou by k k přivádíte do pohybu v sobě. Takže kdybych začal rovnou tak to je. Tak prudký přechod to s vámi trhne vnitřně. To vás neuklidňuje kdežto když začnu mění ho úúú ů ano a to á do ztracena počkám podle potřeby vnitřní to si musíte sami zjistit jaká je vaše vnitřní potřeba někdy ne vždycky to bude stejné někdy budete potřebovat větší odpočinek někdy ve pro třeba ihned za sebou říkat to záleží na míře naléhavosti nebo to záleží. Ze stanoviska ze kterého vycházíte do tohoto způsobu modlitby a jestli vycházím třeba bych tak radil z lásky srdcem tak samozřejmě nebudu pokřičo pokřikovat budu jemně vznášet tuto touhu svou k bohu. A kdybych byl měl bolest tak samosebou budu křičet tak mezi či nebude žádná mezera a ono je třeba aby tato modlitba. Pro vás i ze stavu bolesti i ze stavu lásky přiváděla k tomu spojení. Protože oba dva stavy jsou krajními stavy jsou velice příhodnými k tomu abyste se pomocí této modlitby někam dostali bych dokonce řekl že s krajních stavu on nepřistupuje to modlitbě. Tak ten krajní stav musíte během modlitby nebo měli byste by he modlitby navodit aby jste pokud možno největší část své bytosti propojili nebo svého vědomí propojili nebo obsahu svého vědomí propojili a tím měli naději na spojení jez jaký by tam jdeme tak ke k mám jenom před jam povinnost nebo. Tak něco tak to je jenom technická záležitost která mnoho neznamená. Celá modlitba se změní v techniku no takle to co vám říkal jak to tam vyslovuje a protože. I toto slovo. Je ještě velice náročné pro svou komplikovanost ano pro přechod mezi jednotlivými hláskami. Když se říká pomalu tak se dát proložit. Pouhými základními hláskami jiným nená ó. Což tedy vás nesmí překvapovat protože mu v. Jak toto jméno boží předešlé tak tohleto druhé je ve vašich rukou a není to tak říci nástrojem který vás přiblížit k bohu není bohem samým čili jakéhokoliv nástroje se chopíte tak se chápáte jenom nástroje proto my bychom měli si být pořád. Vědomi protože jinak zaměňujeme často stávalo i dobrým žákům této cesty zaměňujeme tento nástroj za cíl takže když nám to třebas samo v nás opakuje jméno boží tak si myslíme doví co se s námi děje. To jenom tragická záměna. Nástroje za cíl protože my se spolek to byl vypěstovali takových pouto matky z mu v že to s s že samo pořád se to jak říkají někteří z nich se to v nás modlí. To není správné musím záměrně do tohoto způsobu modlitby vstupovat a záměrně z vystupovat protože ona je jenom prostředkem cílem je vědomé spojení bohem vědomé v tom smyslu zpočátku aspoň v tom smyslu že mi poskytuje jistotu že jsem nesmrtelná bytost. Své vnitřní podstatě. A tato jistota se může pro od i přídavnými stavy ale ty nejsou rozhodující při tom. Rozhodující je tato jistota na které potom buduju nebo postavím celý svůj život v nebi nerad aby zdánlivě tento výrok stál proti ježíšovu výroku modlete se neustále. To neznamená podle mého názoru že by byl ježíš jakoukoliv formu modlitby povýšil na neustálou životní činnost nýbrž to je něco zcela jiného.. Podívejte se ale ve skutečnosti ježíš chtěl aby každý okamžik našeho života byl nám tak posvátný aby se rovnal modlitbě ne se podobal rovnal aby totiž vás nic v životě neodvádělo od něho. Od boha nýbrž aby nás se skoku přiváděl totiž modlitbu děláme záměrně k tomu abychom jak se říká lidově rozmlouvali s bohem nebo abychom se k bohu přiblížili kdežto ostatní děláme proto nám abychom provedli to nebo ono co nemá s tímto duchovním cílem vůbec nic společného. A toto je základní rozpor který ježíš kritus vyjádřil sedění na dvou židlích i když na o tom mluvil v jiném smyslu my si tento jeho výrok můžeme rozšířit. I v tom smyslu ve srovnání s jeho jiným výrokem že nás chtěl abychom se modlili neustále. F. Čili jestliže by kterákoliv forma modlitby přešla. Do takového stavu modlitby že bychom v ustavičně pokračovali. Tak je to nesprávné protože by potlačila běžnou činnost celý náš život je prostředkem. K tomu abychom se s bohem spojili není jiného od nižšího prostředku a nedá se je to prostředek jiným zastat. Zastoupit tedy i jestliže tento prostředek je také od tak se musí stát modlitbou takto mysleli ježíš staly se život modlitbou pak se modlíme neustále. A teď je otázka jakým způsobem se život stane modlitbou život se stane modlitbou jenom tehdy když modlitba třeba to jeden z pro způsobuje tou může dojít když modlitba kterou konáme. Zatím u čelo bychom se vědomě spojili s věčností. Dospěje do takových konců že opravdu nás s tou věčností spojuje a pak toto spojení přetrvává i po tomto záměrném vstupu do věčnost tím se ten život ve kterém přetrvává tento stav ne ta modlitba tento stav spojení. Tím se tento způsob života stává modlitbou. Čili modlíme se neustále potom proto že jsme v tak dokonalém spojení s bohem. Že poznáváme skrze toto spojení jeho vůli. Můžeme si sice dělat co chceme ale poznávajíce jeho vůli těžko ji překročíme. Jelikož šel je nám svatá ale protože pro nás silou rozhodující. To bylo třeba říci protože. Člověk pořád penduje mezi modlitbou a mezi činností jedno staví proti druhému důležité je aby buď v modlitbě anebo v činnosti prorazil do věčnosti obojí může. O li tedy. Prosím obojí k tomu abyste pronikli do věčnosti skrze to tak je to hodní prostředek. Jestliže jedno z toho vám pomáhá třeba činnost jenom k tomu abyste se vzdálili od toho svého cíle pak je to chybně pojatá činnost. A za tak kdyby modlitba byla mechanickou nebo byla nějakou technikou jenom. Tak je to prostředek který vám pomáhá na opačnou stranu od boha pryč čili je to modlitba nežádoucí mu ideální by bylo kdyby oba to prostředky činnost a modlitba. Se vzájemně doplňovaly o tom si řekneme zase další kdo se vyjádřil snad že stav modlitby je nežádoucí to jsem byl uděl nebo nám tam to bylo asi do jsem našel jsem se vyjádřil jakýkoliv jakýkoliv jakákoliv norma modlitby která pokračuje v činném životě je nežádoucí ta forma to znamená kdyby mně to třebas. Přeříkávalo to jméno boží tak jsem to myslel ano to by měl rušilo stav modlitby něco jiného když například s tím tou modlitbou proud mor mou konkrétní modlitby přejdu do nějakého stavu modlitby to znamená rozšířím vědomí tak jámy z se ze na ten v pořádku to mně může velice a organicky pomáhat i při činnosti. Protože neníli to stav extatickým. Je to jiný stav než tento tak pak mně to umožňuje klidně. Tím si to pro do při do každé činnosti s pomocí boží s jeho požehnáním s jeho moudrostí a tak dále a to je žádoucí.. Modlitba je záměrná činnost zrovna jako jiná činnost. A tedy je to forma vždycky v každém případě. Kterou s něco konáme toho způsob konání. Třicet totálně odlišný možná od činnosti při které mávám rukama a ale každém případě může přejít nebo některý si tady žádoucí může při z takový stav kde nemám záměr se modlit. Nýbrž kde se dívám řekněme po v pomodlitebním stavu. Kde přestože nemám záměr se modlit tento stav přetrvává to je žádoucí. No ale formu k tomu žádnou nepotřebuju rozumíte tak jsem to myslel bez jakékoliv záměrnosti stav třeba rozšířeného vědomí to je stav který jsem docílil v modlitbě přetrvává to záměrné modlení v to v pořádku že jestliže přistupuji třebas o z ti z s rozšířeným vědomím tak to vámi vnímá. Je ten následek že v činnosti poznávám její symboliku a to znamená že ani v duchu nenapadne abych něco považoval. Za příjemné nebo nepříjemné nežádoucí nebo žádoucí v tom smyslu že to ruší nebo. to oblažuje nýbrž jenom za poučné negativně do pozitivním slova smyslu čili v každém případě žádoucí. Čili veškeré děje které přerod potom probíhají při rozšířeném vědomí. Jsou mně svědkem mých vnitřních stavů potřeb které bych nemohl splnit nebo kterým bych nemohl dostát kdybych jim nerozuměl ááá či je žádoucí aby modlitba rozšiřovala trvale vědomí když rosy pralesem tak je to stav vlastně modlitby neboť modlitba být nadstavbou nebo vést k tomu aby se dospěl k nadstavbě nad tím to. Nad touto šíří vědomí. Nad tyto základy které mám se stavění dalších pater ovšem když jak skončil modlitbu tak skončí také stav modlitby to znamená docílilli jsem tam nějaké rozšíření zase to hlasné to vrátí do původních kolejí nebo to jeden případ. Nebo když modlitba nebo rys dostat dostavil stavu který mu aby byl uchráněn potřebuje se ze říci veškeré činnosti. Tak v opojení v tomto případě je i tento stav nežádoucí je to stav modlitby protože modlitba nesmí rušit v činnosti pro je vidět když ruší že jsem. Že moje činnost je na opačném pólu od modlitby. Že moje činnost ještě není modlitbou kdyby moje činnost byla také modlitbou tak by se ty důsledky činnosti a důsledky modlitby sešli nás ve společném bodě táhli by za jeden provaz není li tomu tak činnost olej jinde než moje modlitba. A obdobně je tomu s modlitbou když tedy křesťané říkají modlitba je povznesení mysli k bohu. Tak opravdu nezačnu se modlit pokud provádí tím nějakou techniku. Nýbrž začnu se modlit teprve tehdy opravdu svou mysl povznesu k bohu. To je třeba vysvětlit otčenáš začíná právě slovem otčenáš. To znamená obracím se který jsem toho času mimo otcovský dům k otci otec který je v otcovském domě znamená ve stavu nebe ve stavu absolutního klidu vševědoucnosti všudypřítomnosti a tak dále ten o tom že se k němu obracím bude žité že. Tím to se spojuju. Přestože tak abych o tom věděla spoje se svým takže e. On o tom prozatím stačí na víc nestačím ale dostávám se na úroveň modlitby kdežto předtím když jsem dělal něco ho. Kvůli tomu nebo onomu abych třebas. Tamto uvařil tamto učistil tamto napsal tak jsem přitom vůbec nepomyslel na povznesení mysli k bohu nýbrž jenom na to abych tu věc provedl znamená jsem dokonale se tou činností odvracel od toho směru modlitby a teď směr modlitby řekové třebas od přenáší nebo obrátím se obrátímli se k bohu vede. Na opačnou stranu proto tam ty rozpory mezi činností a modlitbou. Ale teď si promluvte o tom když tedy člověk povznese svou mysl k bohu může si pomoct nějakou deklarací. Ta sama ovšem ještě nemusí vždycky znamenat pozice mysli k bohu se od pane můj přicházím k tobě odevzdávám se ti chci teď patřit víc než jsem schopen při své činnosti která zatím bohužel ruší v tomto odevzdání jestliže tímto způsobem začínám svou modlitbu tak mohu to považovat za povznesení mysli k bohu čili splnil jsem tu před o modly. Zevní fázi ten přechod povýšení toho dosavad jeho stavu na stav modlitby aspoň počáteční stav modlitby a jestliže potom dávám výraz tomu. Že k bohu spěji tím že znám prostředek kterým kterému tak dalece důvěřuji že mohu tohoto prostředku použít abych do něho odešel aby vědomě tohoto po se u používám tomu abych jemu trvale se snažil přecházet to znamená uvědomoval si tento přechod na. Spojovat modlit tak kterou máme na mysli ne jiný druh třebas prosebná spojovací modlilo charakter snahy spojovat se s bohem to znamená ze stavu oddělenosti přecházet do stavu spojení tento přechod se samo sebou neděje bez následků. To znamená když někdo přejde do toho boha tak to obdobný význam jako když řeka teče do moře kde ji tam potom najdete tak se stane mořem čili my musíme tímto touto pod touto snahou chápat sebezničení. Sebezničení zvláštního druhu řeka v moři není řekou. Ale ta voda řeky tam pořád je a zrovna takže ta se nezničí to tak my když tam vejdeme nejsme tím co jsme byli přestáváme mořem a to je smysl spojovací modlitby. Nesmíme se lekat že se. V nás tento stav prohlubuje že přestáváme být sebou mys. To byl přeci nesprávný s tato dostat odtělenosti toto je stav spojení tak jako ta řeka se spojuje s mořem. A při tomto stavu spojení nastávají dalším vedlejšími projevy nebo následky které doznívají potom i potom po formě modlitby v podobě nějakého stavu který přechází do běžné činnosti to vynález ještě nové nabývat dáváte při chci připravit k tomu správnému duchu modlitby vše v tom duchu. Spojovací modlitby mluvím o spojovací modlitbě v tom pokoj je obsaženo to přeplývání. Pomocí nějakého prostředku přeplývání osobnosti oddělené od boha vědomě oddělené od boha. Straně člověka na straně boží ale vědomého oddělení člověka od boha se před díváme do spojení kteroužto. Tak oddělenost neexistuje a proto když například opakujeme do boží tak musí být o pro to tím způsobem jako asi. Kapky jejich nebo motá řeky přetéká do moře. To musí být tok plynulý tok to nemůže být dávkování čím více vyhovuje ten ta forma. Tomu co teď říkám tím je dokonalejší je tím dokonaleji mně pomáhá k tomu když je to spojeno s tím duchem o kterém výmluvy abych se opravdově spojil. S bohem a vědomě spojil s bohem takže když vám teďka poradím třebas opakovat jméno boží. Tak vám chci radit jak z těkavé mysli povídavé mysli. E řek bych. Z řeky která nikam neteče která se batolí okolo břehu. Se stane řeka která záměrně teče do boha do moře. A pak tohleto co vykládáte co říkáte musili. Je nestali organickým pokračováním toho co před tím dělali a k tomu nevedlo. Tomto spojení nevedlo a organickým začátkem toho k čemu to vézt. Proto vám radím nezačínejte toto jméno boží bez povznesení mysli. A když ho začnete začněte ho nějakým vyrážením třebas í nýbrž přechodem pomalým přechodem do nic. Pro toho teprv nějakým způsobem dorůstáte vy přeci jdete odtud z toho z strany oddělenosti k tomu spojení i tam spějete pomalu nepospíchejte. Protože to není spojeno s dechem nesmí být spojeno s dechem tak nezáleží na tom jak dlouho to vyslovování trvá. Takže když třeba začnete tímto způsobem e e úúú vůní ano. A pomalu s tím skončíte tak je to v pořádku když totiž to ve vás opravdu doznívá že vás to ladí dokud vás to ladí abyste v tom znovu pokračovali prosím začněte znovu oku. se naladíte to je vlastně ladění tohoto nástroje aby se připojil k vesmírové hudbě kterou zatím neslyšíte tomu ten v válečné harmonii která všechno dohromady spojuje s bohem aniž si to. Proto vám mně rozpojené uvědomuje takže vám teďka předvedu jak si třebas představuji. Takové několikanásobné napojování nebo opět tvé prohlubování toho spojení pomocí toho co víme na boží ho s tím vědomím božím ano pod nebo do toho nic vsouvat leda s třebas s zkrácené nějaké pojetí toho jelikož je důležité aby se to nestalo mám toto není jsem ztrát touha forma aby to začlo být able a zůstalo být. Stavem nebo přecházelo do stavu tak prosim. Ííí. Vidí jen nebo mohu mu ano. Ííí. ben ííí ííí be. Óóó úúú ááá. Ííí.. Óóó ííí. Ííí. Ííí ííí. Óóó úúú ááá v óóó na mohu ííí óóó ííí ííí. Ííí ííí be. nemů be mým mo nic v není tomu ííí be ni. Ííí ííí bůh ním be nic než ííí. Mít se mnou mou ííí. Ííí ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé. Jiní mn bohu mohu ííí nic. ííí be ííí nu úúú milý ííí ním ne ííí. Ííí. jiné óóó úúú. Ííí. Ti ale úúú ááá. Ááá ííí ti jiné óóó úúú mu úúú ááá. Si že to l a váhá ano. Či el úúú ho o ááá. Vy si dělá úúú o lál ááá kdy děl to mu lál. Ééé na óóó úúú ááá. Vy náš to úúú ááá. Ááá. By ééé na to úúú ááá. děl óóó úúú ů o ní. C. I ti ale to úúú a ááá. F. Čili žena to úúú ááá.. Ti dělo úúú ááá. Ááá. Si ééé vést úúú ááá.. Čili žena to váha úúú ááá by děl óóó úúú. Ííí přejdeme k jiným soustřeďovacím prostředkům v soustředění do nitra sv. Tento prostředek by měl působit ze všech ostatních nejharmoničtěji. Protože je. Umístěn do srdce duchovního uprostřed. Těla a. Tedy vlastně i dále mus před do celého těla to před tam člověk soustředí svoji mysl by nemělo při se s s s s s s pod v že která že by někdo se soustřeďoval špatně a místo na toto se přes tu při do walt na a po kód svého srdce. Bere učené daleko od tam tu trošku nalevo vám. A to by si mohl způsobovat co srdeční vadu a lidé kteří opravdu mají nějaké potíže se srdcem říkají že nemohou soustřeďovat tímto způsobem protože em. Jim to z s to ještě stěžuje ty choroby se dnešní které mají sv. jim dávám za to byla to nemohu jako prověřit sám se sebou protože žádné takové chyb li se o na on nesnese dávám víte jsem vždycky radil tomu kdo se na tohleto vymlouval že nemůže také co syna z to s že to něco se uprostřed prsou jsem mu radil vždycky aby si nepředstavoval že to srdce je v něm nýbrž že to místo středu je to. Nic tím domem. Z do věčnosti nemůže být chybné nemůže být. Na obtíž jeho srdci že si představuje že vstupuje uprostřed prsou do chrámu. A tento chrám je nekonečný. Tento chrám je nekonečně prostor pro a z je v něm bůh. pravé když nechal lidé který ti k lidem kteří tuto koncentraci. Začíná ji radil aby se utíkali do svého nitra to z na doprostřed prsou jako do chrámu indové na to jdou zase jiným způsobem že radí aby se tady člověk soustředil na tak zvaný bod bindu znamená po tak pak jak to bylo ch. Když vyčkat špendlíku je příliš prostorná jsem tak je takovéto. Bystré zaostření skrze jedno místo by nemohlo škodit srdci pochopitelně jenomže právě člověk je takový rozplizlý ve své představivosti v kristus sil na celé okolí. A toto soustředění potom není divu za následek veliké horko uprostřed prsou a on neni nám dnes známo že dokonce někteří křesťanští světci měli prsa tak žhavá že ten žár byl vidět že je spaloval vnitřně. Pro tuto koncentraci mnozí křesťanští světci se vnitřně spálili a ono to nebylo způsobeno jenom nějakou mechanickou koncentrací nýbrž. Spojovali z toho toto soustředění s láskou k bohu první kdo vám. Toto zažíval oficiálně byla svatá marie markéta alacoque francouzska z jižní co si je. Které se jednou zjevil ježíš po jejich marných pokusech. Zvětšit lásku k bohu na totiž trpěla tím že se zdálo že nedostatečně miluje boha a přál asi v boha milovat více než sebe než cokoliv jiného. Tak ježíš přišel na pomoc a zjevil se jeho řekl ve podívej se na jak moje srdce plápolá jak hoří. Zjevil se přední a viz že toto srdce plane ti jak pro tebe tak i v tobě ode dneška zasazuji toto srdce své do srdce svého abys pociťovala mou lásku. A z této lásky můžeš žít pro sebe i pro ostatní to je poselství které budoucnosti bude mít velký význam ní. Říkal tak ky ano také že protože než když jsem se páně od doby ní. Je velice uctíváno a mnoha lidem pomohlo to představa jim pomohla v ovšem je třeba říci že v ní. Marie markéta alacoque nebyla začátečnice. Že si dnes po měla se budu soustřeďovat do nitra na srdce páně protože by se bylo mohlo stát kdyby si to byla takhle vymyslila jako mnozí z nás si to třeba si myslili že by v se soustředila na obraz ježíšův bez obsahu. Jakýkoliv obraz bez obsahu. Není ještě vůbec soustředit mechanické soustředění obraze zvyšování obrazotvornosti. A nedává člověku pro krám kdežto tenhleten obraz který také tam. Ve se z si začla nosit teď vydávat pro krám tím dával sílu. Víte moc nerad někomu radím soustřeďovat se na srdce ježíšovo v těle pokud u něho nevidím. Jistotu že je tak dalece pokročilý že to nebude brát formálně jako. obrácení pozornosti do nitra a nějaký nějakou představu. Nýbrž pokud těmi jisto že bude touto představou tak poután že ho to unese že o to odnese od něho samého. Toto zbaví jeho samého a přivede ho viz když v lásce na to musí být člověk dost poměrně vyspělí v jakém smyslu byla markéta vyspělá že ona si nade vše přála milovat boha a ono se to nedařilo protože si přála milovat boha ale nedařilo sejít. Tak proto se disponovala k tomu aby tento obraz nebo tato forma soustředění byla předána a byla to láska vlitá která do takto vnikla která byla silnější než ona.. Kdežto my se snažíme tím že ten obraceti se obraz nosíme nebo snažíme se na něj soustředit do nitra snažíme se tu lásku získat. Je to. Tak že obyčejně se získá určitý ticho a to ticho je také tichem získaným. Na rozdíl od tichá vlitého. Neboť prvním projevem lásky je jakési utišení. Nadpřirozené říkají křesťané říkat tolik si v tom řekli utišení tak silné že ticho které normálně člověk zažívá. Zdá se s tím nemá vůbec nic společného které je tak slabá tak slabý odvar toho vnitřního ticha. Že může být v je jen tím že něco vedle se třeba děje že ke mně někdo mluví že cítím nějaký pohyb a tak dále kdežto tohleto ticho nemůže být ničím zrušeno. V takovém případě když člověk zažívá to ticho může být třeba zabit a neví život v tom. Jak je to z jak je to ticho silné to je něco co není lidské co je nadlidské a. Teď by vás zajímalo tedy toto ticho se nemusí získat jenom v soustředit do nitra ale to ti k po se může získat nebo nabýt. Se nad tím že se těm o člověk disponuje a ono potom přijde ono se dostaví jak se disponovat k takovému vnitřnímu vlité mu. Ticho né. Nejlepší systém spočívá v tom že člověk koná tak zvanou střelnou modlitbu ovšem k střelné modlitbě musí být také řekl bych tažen musí být touhu vydělat začlo watts své city vůči bohu velice jednoduše a ne složitě. Když třebas i složitě se rozplameňuje v lásce. Tak končí že jenom jenom několika slovy nebo jedním slovem ní. I někdo třeba se dlouze rozplameňuje v lásce a musí potřebuje moc to přečíst nebo něco vyslechnout nebo mockrát si věc opakovat nebo v mých se co do toho ale nakonec třeba končí. Jedním jednou přechází která ho zaujme ty si láska nebo jsem svůj nebo tak něco nebo mu ji pád ní. Nebo miluji a tak dále a potom na tom slovo obyčejně když takhle končí celou meditaci v je na tom meditační takový pás. V kde se s panně cit. Po této meditaci obyčejně po tom přichází ticho vlité. jsem napověděl že kdybychom to vlité ticho vede ke spojení s bohem s věčným životem. Někam zařadili do toho sledu vstup týmu tak bychom řekli že vlité ticho ona se je po modlitbě obyčejně po modlitbě stoupajících citů jak říkají křesťané. To nená do se trvale snaží o to aby jeho cit jeho láska k bohu co jsem stoupala aby neusnul a stále se modlit povolal různým způsobem rozplameňuje nebo konání dobra konáním nezištného dobra se dost pro věk vlásek ke kristu třebas konáním takového dobra jako bych jemu sloužil to velice mohutně rozplaměňuje jestliže to takle stále dělá. Tak může nastat od tam žili kdy on přejde z to tak si jiných citů. Že v nich není schopen slova. A po nich nastane ticho ho blažené ticho v nitru upozorňuji vás ale že toto blažené ticho není cílem je zase jenom prostředkem je nejtěžší vůbec. Někoho dostat z tohoto blaženého ticha a to je stav který je tak vznešený že se vám ani nepodaří člověka přesvědčit to není stav nejvyšší. I vám tedy měla radit jakým způsobem máte do tohoto vnitřního ticha dojít tak bych vám nemohl začít radit tím že se soustře do nitra to máme své řek můžete co se do nitra prosím ale musíte začít opravdu. Být potřebou přitom nemáte tak co význam vyjadřovat prostě jednoduše bez okras svůj cit vůči bohu do máte tuto živelnou potřebu tak ten na pokraji toho vlitého ticha že bych tomu čemu do jaká je spojitost. Mezi třeba s koncentrací opakování ne na božího a tak dále a mezi tou mezitím tichem mám za to že koncentrace na jméno boží je. Ten ti ním z m nejsnazších přístupových cest k byl k vlitému ticho ku k ticho které se dostaví samovolně během toho toho. Cvičení nejen k této modlitbě. Aspoň jsem si to na sobě takhle ověřil a dívám se trošičku nechci s despektem ale s podezřením na každého kdo kdo rovnou dokáže soustředit se do nitra zažívá ticho. Protože jsem se zatím přesvědčil o každého z nich že toto zažívání ticha není spojeno s poznání kdežto tam ten přechod k který člověk vlastně umyl se nenavozoval nýbrž který. Nastal ten přechod do do ticha ne ne za jsem než jsem bez ses nám z závaznosti na vůli toho člověka a to znamená samovolně tento přeliv samovolný to přechod těmi důkazem že ten člověk si nic nevsugeroval a že to neni získaný nýbrž vlitý klid. Tedy velice cení tak mám za to že. Každému kdo touží po po bohu a. Volá a ho buď tím jménem nebo potom me jednu k se k němu přejít což lepší system v ě k se stane že s z ní. Se do něho začne vlívat na pak samozřejmě nemůže to slovy slova a pak se dostavit ten klid. A že nemusím čte konati jak to udělat aby jsou třeba do nitra nebo aby si skal klid protože to se mi zdá být trošičku vyumělkované. Je přirozené podle mého názoru vstupoval do tohoto klidu z toho stavu v jakém jsem a ne tak to není stav klidu a ne rovnou navozovat stav klidu bych to ještě řekl z vlastní zkušenosti. Vysledovat cvičení jsem nebo někdo modlitbou když to ale ne na božího jsem se lepších jsem děl do roku třicetdevět to znamená do koncentráku a tak let tato modlitba velice pro z ale přecházela. Do vnitřního klidu který byl na při kterém poznávání. Takže vědom tehdy když je tento vnitřní klid se dostavuje a když se dostanete do poznání kdežto jsem skal neobejdu. Je neumím to jsem takový že jsem bez toho že bych to bych byl by bych že je tak jedině v tom případě když se nedostavuje tak s novou sahám k prostředkům původním to znamená znovu soustřeďuji se na jméno boží v svým odcházím el do toho věčného života v pomoc z něho co již obětuju sám sebe. To se může dělat. Pochopitelně z vlastní iniciatívy a to člověk najít v sobě sílu domu a když jim nejde a obětuje se tak vstoupí opravdu do klidu do klidu vlitého se všemi následky o které o kterých tady osy ale nerozhodující jež se potom soustřeďuje doprostřed prsou nebo ho mezi obočí mně moh kamkoliv jinde on. Ten klid prostě nachází on se s ním setkává. A nezáleží na tom kde to je. Snad kdybych to měl nějak místně označit tady bych spíš řekl že to mezi obočím než v tom co z tři. A mám takový dojem. Protože dříve do toho roku třicetdevět než se to dělo samovolně jsem tady v tom bodě mezi obočím pociťoval něco co se projevovalo navenek jako náraz světelný jako blesk čili z to jsou tím že až.